Krajina s nábytkem

Určitě a bez debat nejlepší film Karla Smyczeka. Film o zodpovědnosti, lehkovážnosti, obrazech a hudbě. Civilní herectví Vladimíra Javorského celý příběh táhne naprosto suverénně. Další role jsou přesně vystižené charaktery jednotlivých postav zahrané výbornými herci. Celý příběh je zkrátka díky nim velmi uvěřitelný, přirozený a lidský. Evald Schorm v roli profesora, to je čirá dobrotivost, tak jak i v jeho skutečném životě. Zde není fakt slabších rolí, každá postava a postavička má svoje. Výborná pidi rolička opilého muže v baru, kterého hraje Josef Kubíček a vrchní ho vyhazuje se slovy - "už jste toho vypil dost pane Kubíček, jdeme domů" - to je vidět, že si Karel Smyczek dělal z kolegů legraci a to mám na filmech rád, takové detailíčky. Tenhle film jsem měl vždycky moc rád a kdykoliv ho znovu vidím, jsem do něho zcela zažrán a ponořen. Zásadní práci odvedl i skladatel Emil Viklický, jehož hudba snímku dodává potřebné parametry hudební konzervatoře. (06.04.2020)

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ (03.01.2013)

Moc hezký film, asi málo kde je Javorský za mlada tak přesvědčivý a lidský jako v tomhle filmu, v malé chvíli kdy s Čepkem tvoří dvojici, kdy se nad obrazy pozastavují nad chodem života. Malá letní epizoda a pak změna celého života o 365°, nějak to v člověku zanechá dojem, dojem jako malý obrázek se stromy a řekou, který je léta v truhle. Stejně jako domnělá smrt malíře, víra v lásku a neskutečná síla a lidskost. Krásný film. (15.08.2024)

Opakování je prý matkou moudrosti a ač netuším, zda je to pravda, mně se opáčko filmu vyplatilo. Zvyšuji hodnocení ze 4* do plných. Vůbec ne lehká cesta přerodu chlapce v muže v podání Vladimíra Javorského mě tentokrát oslovila, dojala a tak... Prostě srdcovka, ke které člověk dospěje časem, zkušenostmi, životem. Krásná věcička, plná hlubokého lidství a milého, jemného humoru. (18.10.2018)

Normalizacia v bzvalom Ceskoslovensku sa v roku 1986 zdala byt nekonecna a doslova vsadepritomna. preto obcas vznikali komedie na odlahcenie ubijajucej normalizacnej reality ako Vesnicko Ma Strediskova Jiriho Menzela alebo filmy, ktore zobrazili neprijemnu normalizacnu pravdu {Prodavac Humoru}, tie vsak isli hned do trezoru. A tak reziser Karel Smyczek natocil len taku nudnu normalizacnu bachorku, ktora nic neriesi, len prazdne medziludske vztahy a prazdne tlachanie o medziludskych emociach. Petra Cepeka nemam rad. 20 % (31.03.2015)