Lotrando a Zubejda

Filmové inspirace Karlem Čapkem jsou povedené, když se podaří obrazem a náladou navodit omamnou a vzletnou hravost důmyslně poskládaných textů. Zdeněk Svěrák dokázal k námětu přidat lepší část ze své kultivované rozvernosti a výsledkem je laskavá dětská pohádka, která svým humorným nadhledem pobaví i dospělé. Za uši tahá pouze občasný výchovně moralistický tón a až zbytečně vysvětluje pointy. Katarzní očista má sama o sobě dostatečně inspirující výchovný charakter. Hlavní postavou rozverné pohádky je mladý Lotrando (příjemný Jiří Strach), neschopný pokračovatel rodinné živnosti, citlivý a vzdělaný dobrák a mladík v tužbě a otevřenosti životu. Hlavní ženskou postavou je orientální princezna Zubejda (zajímavá Barbora Seidlová) v melancholické apatii bez ducha a přijatelné budoucnosti. Důležitou postavou je drvoštěp Drnec (dobrý Pavel Zedníček), mentor a Lotrandův zasvěcovatel do života a jeho řádu. Mezi výrazné postavy sarkastického humoru patří český cestovatel a obchodní zástupce jablonecké bižuterie Lustig (příjemný Arnošt Goldflam), obávaný loupežník starý Lotrando (příjemný Jiří Pecha), jeho oddaný loupežník Vincek (sympatický Jiří Lábus), starostlivý sultán Solimán (dobrý Marián Labuda st.) a jeho první muž Hálí (dobrý Miroslav Táborský), hledající spásnou záchranu. Z dalších rolí: moudrá chůva Zubejdy a znovunalezená Lotrandova matka La Mad alias Madla (sympatická Ljuba Krbová), Hálího poslušní podřízení Bélí (Ladislav Gerendáš) a Zélí (Jaroslav Sypal), ostražitý pantáta převor (Josef Karlík), Lotrandova náhradní Maceška (Jaroslava Kretschmerová), či Drncova pracovitá manželka (Naďa Konvalinková). Pohádka je radostná a optimistická. Humorný nadhled pobaví a zpříjemní čas. (27.01.2017)

Drvoštěp Zedníček a ten „co nemá pracovat“ syn loupežníka v usměvavé Svěrákově pohádce, která je plná jeho svérázného humoru, jazykolamů a „exotiky“. Tato pohádka sice nepatří mezi moje nejoblíbenější, ale nepohrdnu jí, když se objeví v TV. Barbora Seidlová okouzlující princezna a sultán Solimán okusí českou pracovitost a důvtip, stejně jako Hálí – Belí a Zelí naší pohostinnost. Lepší průměr si to samozřejmě zaslouží, s tím já problém absolutně nemám…60% (26.12.2018)

Už je to nějaký pátek, co tahle pohádka vznikla. Takže ji znám jako dítě a i jak dospělý. A musím říct, že pokaždé je vtipné, podobně jak je to tomu třeba u Asterixe. Vtipy jsou vymyšleny tak, aby byly vtipné jak pro děti, tak pro dospělé. A to nedokáže jen tak někdo, za to ode mě obrovská pochvala. (05.02.2020)

Není to až tak povedená pohádka, a to z mnoha důvodů. Svěrákova snaha přetvořit si scénář k obrazu svému, tady vyznívá těžkopádně a z toho všeho se vytratil i vtip. Režie ostříleného Karla Smyczka je nepříjemně televizní a zcela se míjí s hravým pojetím scénáře a je vidět, že Smyczekovi zrovna pohádky dvakrát nesedí. Záchranou jsou hlavně herci a trio Seidlová, Zedníček a Strach hrají spolehlivě. Díky nim se to dá přetrpět. A nakonec zjistíte, že to byla mile naivní podívaná. 60% (29.10.2009)

Dětštější než Tři Veteráni, ale stále vhodné pro celou rodinu od babiček po vnoučata, a především plné životních mouder a laskavého humoru, tak jak to jenom pan Svěrák umí. Směs klasických pohádek tak trošku jinak, ale ve výsledku moc pěkně sesumírovaná. BTW Jaroslav Sypal konečně nalezl to správné uplatnění pro svůj výraz bezelstného idiota, který jsme se naučili tak moc nenávidět v "komediích" o majoru Meisnerovi, a to je samo o sobě důvodem k menší oslavě:) Já zkrátka nemůžu jinak - 80%, a možná že bych se dal přesvědčit i o víc. (20.05.2009)