Pražákům, těm je hej

Stylizované vzpomínky na osmdesátá léta vhodné pro fanoušky Pražského výběru a milovníky dadaismu. 1) Film je složen z desítky sympatických songů proložených více či méně vtipnými promluvami protagonistů. 2) 30letému Davidu Kollerovi v hrané roli bubeníka, 29letému Vilému Čokovi i 24leté Lucii Bílé to slušelo. 3) Trochu mi vadí nedostatek odstupu a nadhledu, zvláště při srovnání s podobně zaměřeným o tři roky starším cimrmanovským snímkem Nejistá sezóna. (13.02.2014)

Vynikající stylizovaný hraný dokument o nejlepší české oficiální rockové skupině všech dob (jestli si myslíte, že je to Olympic, uberte několik hvězdiček z hodnocení...a jděte se klouzat :-)). Trochu jako konzerva doby s bizarnostmi typu ,,schvalující soudruh", experimenty v podobě průvodce a glosátora Ropotáma, téměř kompletní českou hereckou špičkou, Frankem Zappou na mejdanu s Výběrem, několika vrcholy (dialog Pavlíčka s Kocábem při souboji v bahně, již zmiňovaný Zappa, koncertem v Lucerně...), Luckou Bílou coby hvězdičkou nickou a popisem dlouholeté partnerské hudební spolupráce coby několikaletého manželství... WOW! Nemáme moc lepších hudebních filmů... (11.07.2007)

70%. Nejprve bych chtěl zdůraznit, že před tímto filmem jsem od Pražského výběru slyšel jen onen slavný song Pražákům, těm je tu hej a ani přes mé vcelku kladné hodnocení filmu je nehodlám poslouchat. Koncertní části filmu spolu se samotnými písničkami jsou totiž jeho suverénně nejslabší složkou. Pokud ovšem Kocáb neskáče po jevišti a Čok se neksichtí, dá se na to velmi dobře koukat - koncepce mi docela sedla a místy zachází do ještě absurdnějších poloh než o několik let pozdější Zelenkův Visací zámek 1983 - 2007. Závěrečné dohadování nad titulky taky stojí za to, ale kdo je to Frank Zappa? :) (30.07.2009)

Vlastně jsem tenhle film ani nechtěl hodnotit, ale, jak by řekl Švejk: „Poslušně hlásím, že si nemůžu pomoct!“ Viděl jsem ho za poslední rok už tak třikrát a je to prostě fascinující záležitost, která v sobě ukrývá hnedle několik rozměrů. V první řadě je to zábavný pseudo-dokumentární pohled do zákulisí kultovní kapely se všemi slastmi a především strastmi (ne)fungování pod bolševickou kuratelou. (Pražský) Výběr byl ve své době neskutečným zjevením a posraní komouši si s ním a jeho popularitou mezi mládeží prostě nevěděli rady, přestože jeho tvorba byla totálně apolitická. Takže to řešili tak, jak bylo tenkrát běžné – zákazem. Kromě záznamu potýkání se s režimem je to navíc výběří „Some kind of monster“; střet dvou velkých eg v rámci jedné kapely, což je nejlépe vyjádřeno ve snad nejlepší scéně celého filmu soubojem Kocába s Pavlíčkem v bahně. Nejdůležitější je samozřejmě muzika a té je tu kotel: poslechnete si alespoň fragmenty 13 nebo 14 kousků od Výběru (což je drtivá většina písniček, kterou do té doby na dvou deskách vydali), ale zazní i Stromboli nebo Kocábův Odysseus. Přestože jde v případě Výběru o hudbu, která je aktuálně stará často téměř 40 let, nepodepsal se na ní zub času prakticky nijak. Je to nejspíš tím, že ten jejich styl, který se mimochodem dokonale promítl i do rozverně neuspořádané a dadaistické podoby tohoto „filmu“, není ukotven v žádné době a v žádném trendu – je to originální muzika tvořená navýsost originálními osobnostmi a skvělými muzikanty. OK, Čok asi nebyl skvělý muzikant, ale o to větší to byl showman. Kocáb s Pavlíčkem spolu i každý zvlášť vymetli předtím i potom všechna možná i nemožná hudební zákoutí, ale jejich symbióza ve Výběru je pořád top. Tahle trojka pak představuje jednoznačně nejcharismatičtější sestavu v historii české rockové scény, jen škoda, že jim tu nemohl krýt záda uprchlík Kryšpín. Není to film století, ale vzhledem k výše zmíněnému, i k tomu, že Výběr pokládám za naši nejlepší rockovou kapelu vůbec, nemůžu nedat pětikvalt. A pokud srovnám Pražáky třeba s uchcanou Bohemian Rhapsody, tak se mi chce Queeny za ten jejich sebedojímavý self-tribute skoro pohrdat. Celý film je k vidění zde. (23.03.2021)

Ku art-rockovej kapele Pražský Výběr som mal vždy rešpekt. Výnimočné zoskupenie mimoriadne taletovaných hudobníkov. Avšak tento fiktívny dokumentárny film sa mi nikdy moc nepozdával. Pripomeniem teda aspoň jeho titulnú skladbu - „Pražákum je hej“: „Celetná, Týnska, na Příkopech. Ploužím se městem po výkopech. V túni a v jámě, Moráň, Výtoň. Procházka Prahou, to je výkon. Pražákum, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. S batohem na zádech sám na strejdu Karla se ptám. Tu Želivského, tam Celetná. Jak se v tom country teď vyznat mám. Podolí, Strahov, Anděl ó jé. Už mě tu víckrát neuviděj. Pražákúm, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. Plzeňská a Francouzská, Těšnov a Novodvorská. Betlémská, Jarov, Soudní, Živná, Ruská a Dolní. Safra, safra! Mám rád disco, disco disco... Pražákum těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. Mě však tu neuviděj." ** (25.08.2012)