Pražákům, těm je hej

Pražský výběr byl vždy jiný – odlišný – ujetý a proto ho mělo tolik lidí rádo. Jejich texty sice žádná sláva ale ta hudba – to byl nadčasový ráj. Kocába jsem nikdy moc nemusel, ale společně s Čokem, Pavlíčkem, Kryšpínem nebo Hrubešem jim to prostě šlo jedna „báseň. Tady zaskakoval Koller a i tak to bylo super. I tento projekt je hodně zvláštním hudebním dokumentem, který má své světlejší chvilky (záběry ze zákulisí, hrané + halucinogenní scénky), stejně jako své mouchy, ale kdo je prostě neměl rád, tomu se to líbit nebude. Objeví se tu celá řada známých tváří – samozřejmě nesmí chybět Roman Skamene – ten se vesral všude, štěk Bolka Polívky, aktivní fandění mladé Lucie Bílé a mnoha dalších (nebudu je tu vyjmenovávat všechny). Pobaví i dobová scéna s hasičskými auty, vodním dělem a popelnicemi s ukrytým Čokem. Neříkám, že to je nějaká pecka, ale já se u toho pobavil. (12.04.2021)

Tak rozhodně je potřeba znát a mít v oblibě Pražský výběr. A pro takového diváka je to perfektní podívaná. Monstrózní nebo spíš velkolepě pompézní vystoupení této kapely a nejlepší songy. "Tatrman tatrman ahAÁ", "na václavskym Václaváku" nebo "a tak jsem se prošeelllll po Maimi bííííč....a co sem tam viděllll z toho sem byl pryč" :-) Rozhodně na svou dobu 100% underground, zvlášť když to byla "politicky nekorektní" skupina a zákaz jim podle jejich slov trošku prospěl, i když také pomohl k rozkolu v kapele. Jelikož je film natočen čerstvě po tzv. revoluci 89, jde hlavně o drsný pohled na politickou cenzuru, v tomto případě samozřejmě humorně nadnesenou. Také naprosto otevřená zpověď o osobních problémech v kapele a v podstatě o jejim konci. Zábava, dobrá hudba a experimentální režie. (22.04.2012)

Film hlavne o hudbe Prazskeho vyberu, zadne jejich album doma nemam, ale jejich hudba se mi libi. Par scenek je vybornych, par nudnych a troska trapnych. Urcite ma film i dnes sve kouzlo a velmi dobre pojednava o dobe a atmosfere na zacatku devadesatych let. Jinak jsem rad, ze jsem timto filmem uzavrel celou filmovou tvorbu rezisera Karla Smyczka. (30.12.2014)

"Prachy na kulturu nikdy nebyly a nebudou... Ale idea trvá." Zbožňuju filmy, ve kterých města vypadají takhle. Je to stejný špinavý a hravě depresivní dojem jako v topolovinách Žiletky a Sestra, nebo mně to tak aspoň připadá. Krom toho obrazová složka filmu velice vhodně odpovídá zběsilosti hudby a textu. A navíc mám ještě jednu nostalgickou vzpomínku... Moje maminka byla na tomhle filmu v kině, když jsem byla u ní v bříšku, a kvůli tomuhle filmu začala rodit. A od té doby jsem šílená. (08.09.2010)

Po dokoukání tohoto snímku jsem začal přemýšlet o českém "undergroundu". Když to vezmu od svého prvopočátku, tak jsem začínal na skupině Arakain, po rozpadu jsem sjížděl pouze sólo Aleše Brichty, krátce Komunál, Hárlej. Okrajově Škwor, Visáče, Kabáty apod. a nyní mě stále více přesvědčují tyto již "kultovní" kapely jako Pražský výběr, Psí vojáci či The Plastic People of the Universe v čele s Ivanem "Magorem" Jirousem (čest jeho památce), že něco z naší minulosti je stále opomíjeno a mělo by se neustále připomínat i dalším "mladším" generacím! 90% (07.02.2014)