Sedm hladových

Československý film odehrávající se v léčebně pro obézní osoby a lidi s nadváhou, na jehož scénáři spolupracovali F. R. Čech, P. Novotný a režisér K. Smyczek. Komičnosti snímku přidává i pestrost a vtipnost léčených postav, jež reprezentovaly většinou málo známí herci či dokonce neherci. Výjimku tvořil ředitel tohoto ústavu F. Husák, jenž se během snímku byl nucen přeorientovat na opačný druh léčby, čili na péči o lidi s podvýživou. Velmi povedená postava byl skladník Duchák (M. Štibich), jenž za poplatek bohatě disponoval vším, co hladovějící žaludek ráčí. Milostné duo pacientů, neboli zřetelná náklonnost mezi panem Jaroslavem (vynikající A. Bubeník v životní roli) a paní Růženkou, bylo rovněž povedené, jejímž vrcholem bylo rozepnutí košilky půvabné J. Smutné. Domnívám se, že snímek je dostatečně zábavný, některé scény jsou výborné (louskání jader, hlášky u jídla, zábavné večery), připouštím však, že v závěru snímek slevuje z tempa a ztrácí onu plynulost. Ve snímku se též jako pacientky objevily společně dvě dámy podobné herecké polohy, často se pletoucí, nicméně obě skvělé, a sice G. Wilhelmová a J. Jeselská. Dle mého názoru se jedná o kvalitní komedii a jedno z lepších Smyczkových děl, rozhodně mohu s klidným svědomím doporučit. (09.12.2014)

Zaměstnanci musejí prokázat ideologickou pružnost, pacienti často ztrácející důstojnost zase svoji neohebnost a to nejen fyzickou. Vítejte v sanatoriu pro léčbu prostorové výraznosti, které má na rozdíl od toho, kde trpěl Fantozzi, mírný režim.. Humor se tady skrývá spíše v detailech (Laurel za Hardyho), poselství o světle svobody za zdí a lehká systémově-morální kritika (třeba ohledně vystrčení jedince před odpovědnost kolektivu) někde mezi řádky. Škoda, že někteří herci jen předabovávali, místo toho, aby sami pozvedli úroveň, ale to se netýká Ducháčka Miloslava Štibicha. Jeho vychcaný byznysmen se zakázaným masným ovocem je Čecháček par excellence.. (20.11.2023)

Absurdní komedie s dokonale nehereckým projevem páně Bubeníka, který eskaluje krásnou lehce erotickou scénou s Jitkou Smutnou.  Nosná myšlenka možná není prakticky žádná, tedy snad kromě  umně skryté kritiky socialistické prázdnoty, ale jednotlivé scénky si prostě lze užít.  Hajzlík páně Štibicha, který už za totáče prodával rohlíky za tři koruny či nedůtklivý primář Husákův. "A přečtěte si tady brožurku pana primáře Můj přítel hlad- Brožurku?- promiňte, knihu pana primáře"  Ale osobně mě nejvíc dostávala referentka Marie Durnové a její hláška "S čím si to tu hrajete?"  Atmosféra pozdního socialismu dokonalá.. (22.01.2024)

Na jednu stranu jsou propagované metody zhubnutí zhusta nesmyslné (držení hladovky, minimum jídla), ovšem na druhou stranu, film krásně před obezitou varuje. Stačí si projít životní data těch nejrozměrnějších účinkujících: Bubeník zemřel v 56 letech, Wilhelmová v 60, Brümer v 69, Štibich v 63, Jelenská v 64, Neblechová v 60, Havránek v 47 letech... Jako kdyby měl člověk určený penzum jídla, co může za život sníst, a holt závisí jen na něm, jestli se přežírá a vystačí mu jen na 60 let, nebo se krotí a je tu spokojený až do stovky. Pravda, do týhle teorie moc nezapadá Husák, který by tu podle ní měl být tak minimálně do 200 let. Tak tu teorii upravíme, že to předem dané penzum je konstanta, součet jídla a alkoholu. (02.12.2015)

F. R. Čech, P. Novotný a K. Smyczek překvapivě ukočírovali vtipy ve svém společném scénáři. Režie klasicky smyczekovská - záběry odrážející každodennost. Výborné herecké obsazení. Postavy díky hercům skutečně ožívaly. Hlášky, které pobaví. "To je k snídani?"/ -"Ne, to je jídlo na celý den." A základní literatura "Hlad je můj přítel" se v závěru jen lehce poupraví:-) (30.04.2011)