Kafka

Pěkný leporelo. Soderbergh rozhodně nebyl blbej a pochopil, že k téhle záležitosti se moc staromilsky přistupovat nedá. Ta touha přiblížit se v poetice a náladách velkým hráčům je moc fajn a člověk tam ty Coeny, Terryho Gilliama a snad i Pavla Juráčka (hmm..) docela cítí. Roztěkaný Jeremy Irons jede srdcem a ty lehce karikaturní momenty ho v klíčových momentech dokážou polidštit z nebohé úřednické krysy na hrdinu, který vlastně vůbec netuší co se děje kolem, ale je moc lidský na to, aby všechny ty šlamastiky nepřijal a přestal se v mezích přátelství a lásek angažovat. A okouzlení Prahou tam vážně je. Černobílé. (28.11.2008)

Abych řekl pravdu, čekal jsem něco jiného. Kombinace Kafkova života s jeho příběhy měla rozhodně velký potenciál, ale zpracování se příliš nevyvedlo. Především mi chyběla ponurá, až zoufalá kafkovská atmosféra, která by se do prostředí černobílé Prahy tak zatraceně hodila. Soderbergh si tímto tedy u mě kladné body nezískal. Škoda. (11.11.2014)

Dám si do třetice o tomto víkendu film týkající se Franze Kafky, říkal jsem si dnes při výběru tohoto filmu. Mé dojmy po jeho vzhlédnutí jsou však poněkud rozporuplné. Na jednu stranu nelze opomenout skvěle ponurou atmosféru Prahy na počátku 20. století, přičemž za to může nejen (po většinou) černobílý vizuál, ale i některé výborné kamerové záběry (např. záběr ze spodu na Hradčany/Pražský hrad). Za určitý problém filmu však považuji fakt, že film se na začátku tváří jako realistické drama s Franzem Kafkou coby hlavním aktérem děje, ale ve skutečnosti je to spíše jakási mysteriózní krimi a posléze dokonce i science-fiction.  S reáliemi Prahy z počátků první republiky to přitom nemá zhola nic společného. Tedy  s výjimkou obrazu T.G: Masaryka visícího na zdi úřadu. A s reálným Kafkou pak vedle jeho skutečné úřednické práce v pojišťovně už jen pár drobnosti (např. krev na jeho kapesníku po dávivém kašlání nebo zmínka spisovatele před přáteli o jeho úvaze napsat knihu s tématem proměny člověka ve hmyz). A samozřejmě se zde pak ještě můžeme setkat s určitým motivickým odkazem na jeho román Zámek (a možná částečně i Proces). Co mi taky trochu vadilo, byl hudební podmaz v podobě cimbálové hudby, kdy jsem si říkal, že si autoři filmu asi spletli Prahu s Budapeští.  Ve výsledku ale  už jen za tu ponurou atmosféru i vcelku napínavý děj dávám tři hvězdičky (21.05.2023)

Styl připomínající německý expresionismus není náhodný. Z Metropolisu uprchnul Vrah mezi námi a nabádá nás k tomu, abychom se nechali pohltit atmosférou Prahy před sto lety. Mueller-Stahl přehrává Ironse, který mě překvapivě poprvé v životě bavil. Soderbergh nenabízí Kafku, nepředkládá jeho životopis, tvoří svůj svět podle Kafky. Svět zcela dokonalý pro toho, kdo je ochoten ho takto přijmout, a zcela zavrženíhodný pro toho, kdo si svůj kafkovský svět již utvořil dříve a nehodlá si ho nechat vzít. Já jsem se nechala opájet vším, co mi Soderbergh nabídl, a že toho nebylo málo. (08.04.2023)

Takové jsou přesně ty klenoty, o kterých nikdo nepíše, nemluví, a narazit na ně musíte víceméně náhodou. Perfektní Jeremy Irons v dokonalé směsici Kafkových témat, postav a narážek, která se ale nikdy nezvrhne v chaotický a nespojitý guláš. Taky je úžasně zpracovaný, vždyť černobílá sluší Praze počátkem 20. století jako vyšitá, nemluvě o té Gilliamovské scéně v závěru, ze (nebo ve?) které až oči přecházely, něco na způsob 12 opic. A pozor, dočkáme se i Maxe Broda. 90 % (20.12.2014)