Solaris

Budu za kacíře, když řeknu, že Lemova kniha mě přes všechen myšlenkový obsah zrovna dvakrát nenadchla především pro spoustu zbytečně dlouhých pasáží, které se hlavního děje dotýkaly naprosto okrajově (BTW mám tenhle problém prakticky se všemi Lemovkami). Zato obě filmová zpracování jsou nadmíru vydařená, možná právě díky tomu, že každé jde svou vlastní cestou a každé si z knihy vybírá něco jiného. Soderbergh se na člověka dívá především skrze lásku mezi mužem a ženou jako základní stavební kámen lidskosti. Je pro něj tím, co člověka formuje. Sugestivní s podmanivou hudbou, podepřené Natashou McElhone, která do role naprosto sedí a v jejích velkých očích se jeden může ztratit jako v oceánu Solaris :)) (04.10.2005)

Scénář: Steven Soderbergh .. Prý chceme zrcadla. Chceme vlastně? Stevene, Stevene, forma dobrá, myšlenka knihy Lema rovněž lehce zachována, ale co ta plochá a prázdná realizace? Dialogy a hloupé slovní úskoky jsou místy děsné, emoce téměř žádné a oni se pořád milují, i když vlastně nežijí. (04.10.2007)

Americké Solaris jsem se dlouhá léta štítivě vyhýbal jako upír česneku, protože jsem si nechtěl pokazit dojem z mé milované Soljaris ruské, nebožtíkem Tarkovským režírované. No, zkrátím to - Američani ducha existenciálně laděné sci-fi předlohy samozřejmě trochu zprasili, ale dá se. Zatímco Tarkovskij pojal Lemovu Solaris meditativně, dušezpytně a filosoficky, Soderbergh se svou hollywoodskou čeládkou z ní udělal v první řadě lovestory, teprve v druhé řadě proloženou občasnými filosofujícími plky, zabalenou do vizuálně pohledného obalu a ke konci pravda i s docela slušnou nehollywoodskou atmoškou. Nebýt těch častých rušivých a otravných prostřihů na pozemské scény z mileneckého a manželského života Chrise a Rhey, a naopak být tam víc toho filosofujícího a vesmírného, šel bych s hodnocením ještě klidně výš. (24.02.2015)

Právě proto, že si z mistrně napsané předlohy Stanislawa Lema vzal Steven Soderbergh jenom základní dějovou linku, je její filmové převedení neuvěřitelně rozvleklé i díky necelé stominutové délce. Jistě, nejsem přítelem „kopírovaných“ knižních adaptací, ale snaha o plané filozofování na téma lidského života a jeho ceny je při velmi přímém bazírování na předloze dosti rozporuplným tahem.Většinu síly se Soderbergh snažil vložit do dialogů, jenomže ty kromě údernosti, stylu a švihu postrádají taky logický smysl a režijně nikterak objevná práce sice drží atmosféru v hodně temných koutech, ale mnoho scén není dotáhnuto do konce a celkově pak film působí dojmem obrovské roztříštěnosti. Naštěstí je zde však výtečná dvojice George Clooney a Natascha NcElhone, kteří se k sobě tak dokonale nehodí, až se to vlastně skvěle pozoruje. Jenomže jako jednotný filmový kousek je Solaris absolutně nestravitelný a to i přesto, že tak krásně vypadá. (19.08.2005)

Skvělé sci-fi, které není založené na speciálních efektech a přeci působí kouzelně. Hlavním vodítkem je určité tajemství a napětí. Pomalé tempo dává vyniknout hereckým výkonům. Soderberg je mistr a jeho ruka je znát. Film působí báječně, i když se nic neděje a dokáže zázračně udržet pozornost...co jiného chcete? Je to kultovní kniha, kultovní ruský film a nyní už také skvělý hollywoodský film... (24.07.2004)