Solaris

Nedovedu posoudit, do jaké míry je Soderberghův film důstojnou adaptací Lemovy předlohy, či do jaké míry může soupeřit s Tarkovského klasikou. Nicméně po shlédnutí modernistické verze kanonického sci-fi díla mohu říct s jistotou jedno: je to skvělý film. Po vizuální stránce dovedně estetizovaný, po režijní stránce zvládnutý, působivý, sugestivní, emotivní. Bohužel je na něm cítit, že je to nejasná kontura ideového masívu, z nějž dokázali tvůrci uchopit sotva slupku. Nicmémě i přes tuto limitu je Solaris v. 2002 konzistentním snímkem, který prezentuje v kontextu současné mainstreamové sci-fi produkce vyzrálou a intelektuálnější odnož, která bohužel v jádru trochu připomíná povrchový intelektualismus, dojmologii a podobné neduhy. Tím se ale člověk nesmí nechat odradit. Ani tím, že Clooney na složitou roli psychologa Kelvina herecky nemá. Zvláštní příchuť futuristické love story, existenciálně setmělá atmosféra a nejistá perspektiva Soderberghovy narace činí z filmu příjemný požitek pro všechny smysly. To, že je otupený limitem obsahu, je kupodivu malá vada na kráse. (09.10.2005)

Soderbergh je skvělý režisér a je to vidět prakticky v každém záběru. Strohá výprava a kostýmy, pomalé tempo a hudba, zajímavé obsazení v čele s Clooneym a McElhone – za jiných okolností bych byl maximálně spokojený. Ale jako člověk, který četl předlohu již několikrát, takový rozhodně nejsem. Tohle rozhodně není film o Solaris (navzdory názvu) a už definitivně ne o nemožnosti komunikace s odlišnou inteligencí. Solaris je vidět jen z okna a komunikovat se s ní rozhodně nikdo nepokouší. Soderbergh mne tedy tentokrát zklamal jako scénárista, když napsal film o něčem jiném než byla kniha. (03.12.2004)

Tohle jsem viděla dávno, pradávno - dokonce v kině u nás v Domě kultůůůry, heč! V sále o patro výš se pořádaly taneční, tak promítací sál úžasně duněl a zvuk stál vážně za to! Těšila jsem se na "Solaris" moč, protože tam hrál ten krásnej sexy doktor z "Pohotovosti" a navíc to bylo mé oblíbené skify, tak jsem čekala úřadování nějakých vetřelců nebo alespoň predátory. No zážitek by to byl fakt dokonalý, kdyby v kině měli pohodlná křesla a ne ty tvrdé sesle - to bych si kvalitně pospala! Takhle jsem se tři hodiny (ten film nemohl mít 99 minut!) vrtěla, přesedávala z jedné otlačené půlky na druhou a koukala na hodinky, kdy už té nudě bude finiš. Vědět, že jde o romantický cajdák, nedostali byste mě do kina ani traktorem Zetorem ba ani Johnem Deerem 9300! Hvězdičku dávám za fešáka Klůnyho, hvězdičku za ty saj-faj kulisy a poslední hvězdičku do průměru za tu možnost, že jsem po 9-ti letech trpělivější člověk a mohla bych mít pro "Solaris" větší pochopení, kdybych se teda donutila k druhému kouknutí. 51% (21.02.2011)

Nechápu proč jsou tady na nový Solaris všichni tak tvrdí. Znalý knižní předlohy i Tarkovského filmu jsem Soderberghovu adaptaci zhltl už potřetí a jsem stále nadšen. "Nový" Solaris je určitou komorní a odlehčenou (vynecháním části obsahu) verzí toho "starého", zaměřuje se hlavně na psychologickou stránku románu (tedy na Hari/Rheu) a tu filozofickou nechává k rozpitvání Tarkovského verzi - apropoz napoprvé mi drsně chyběla hlavní pointa knihy (tedy myšlenka, že planeta Solaris je entita podobná dítěti, které si jen hraje se svými novými známými a oťukává je) - tato pointa je ale na konci filmu přítomna - je to ten moment, kdy se Kelvin pomalu dotkne ruky návštěvníka/dítěte. Je to sice trochu latentní náznak, ale mě to stačilo. Komu to nestačí, ať si přečte knihu.Vyzdvihnu oba hlavní herce (ostatní ne) a SKVĚLOU hudbu Cliffa Martineze - soundtrack si pouštím už dva roky. Skvělý film, neprávem nedoceněný... 9/10 (28.11.2006)

„A smrt nebude míti vlády…“ Vyrovnání se s odloučením, či ztrátou může být při poznání, že lidská inteligence i vnímání jsou v konfrontaci s jinými formami života značně omezené, docela problematické. Když z toho člověk vyvázne (relativně) živ, odchází s ponaučením, že pokud lpět na nějakém životě, tak na tom, co patří tomu nejbližšímu.. Dvě stě kilová korpulentní dáma zvaná Forma zalehla střízlíka Obsah a konec je zcela mimo Lemův lem, nicméně v rámci celku, melancholické lovestory, v níž vesmír hraje až druhotnou roli, proč ne. Natascha McElhone umí roztřást kolena, doktor Ross se taky snaží, přechody mezi flashbacky a lodí jsou neuvěřitelně plynulé a vesmír tepe hypnotickým, ambientním hučením. Nevím, jak to ten Soderbergh dělá, ale jeho filmy jsou nasnímané tak, že v nich všechno vypadá dobře. I Clooneyho chlupatý zadek.. (25.03.2013)