Solaris

George Clooney opäť preukazuje, že okrem réžie na ktorú sa dávnejšie dal, je to aj pán herec a to veľmi kvalitný. Solaris nie je filmom pre všetkých a rozhodne nie pre veľmi náročné publikum. To, čoho som sa od začatia snímky obával, sa veľmi rýchlo vytratilo a kompozične prepracovaná forma ma dostala. Takpovediac komplikovaný dej sa odohráva v nie presne určenej dobe, pravdepodobne niekedy na konci 21 storočia. Kamera úpenlivo sleduje osamelého psychológa, ktorý sa nachádza na špeciálnej stanici kdesi hlboko vo vesmíre pri nepreskúmanej planéte Solaris. Solaris nie je typickou sci-fi snímkou, ale skôr hlbokou duševnou inventúrou lásky a utrpenia. Jej príbeh by sa mohol kľudne odohrať aj na zemi, prvky sci-fi žánru však vytvárajú osobitú atmosféru a rozmer. Film si drží tempo a napriek všetkým faktorom ideálnym na vytvorenie dokonalej koláže stále núti diváka odhaľovať tajomstvo planéty spolu s hlavnými hrdinami. (06.03.2019)

Soderberg se filmařsky znemožnil... Nedokázal se zcela oprostit od ruského originálu, obsadil typově stejné herce, nahodil obdobně pomalé tempo, ale naprosto selhává obsahově. Veškeré myšlenky jsou maximálně redukovány, střih odstranil všechny zbytečnosti za snahou vypíchnout to nejdůležitější. Velmi smutně dopadají nudné vzpomínky, stejně tak "vztah" hlavních protagonistů. Tam, kde Tarkovskému stačilo jen lehce naznačit a nechat na divákovi, Soderberg vše doslovně vysvětluje; postavy si pokládají triviální otázky - opět v rozporu se zvolenou formou. Jednoduše tragédie. (23.12.2006)

Tento film ma dva problemy. Je to sci-fi ale vsetky sci-fi aspekty su uplne podruzne. Kludne by sa to mohlo odohravat na zemi v jednej miestnosti a vysledok by bol rovnaky. Takisto cela ta zahada ohladom zjavovania sa mrtvych ludi je podruzna. Riesia ju len v poslednej tretine a aj tak k nijakemu rieseniu nedôjdu. Cely film je vlastne psychologicko romanticka drama. A tu je druhy a podstatny problem tohoto filmu. Ten vztah o ktorom cely film pojednava vo mne nedokazal vzbudit ziadne emocie. Je to podane strasne nezazivne. Nezachanili to ani spickovy herci, ktorí si pred odpovedou na kazdu otazku daju niekolkosekundovu artovu pauzu behom ktorej velmi seriozne pozeraju do blba a az potom monotonne odpovedia. Tento styl mi absolutne nevyhovuje. Preto som sa behom filmu strasne nudil. 4/10. (25.10.2015)

Prislo mi, jak kdyby Soderbergh pri nataceni filmu byl zhulenej, protoze tohle bylo fakt dost mimo. Jako sci-fi film absolutne nefunguje, klidne by se moh odehravat kdekoliv jinde, jediny plus je krasne udelana planeta. No a jako dojak taky ne, na to mi to prislo desne chladny a Natascha McElhone je nejen desne krecovita, ale taky pekne hnusna. Jedinej, kdo stoji za pozornost, je Clooney, kterej asi behem nataceni zacal tusit, ze to bude kravina a proto do svyho vykonu dava vsechno, aby film aspon trochu pozved a dari se mu to celkem slusne. Jinak tech 90 minut jsem cekal, az se konecne zacne neco dit, ale bohuzel se nic dit nezaclo, navic ma celej film nic moc kameru, divnej strih a dementni konec. A to ani nemluvim o naprosto priserny hudbe. Nicmene, krome jiz zminenyho Clooneyho tu je jeste jedno pozitivum, filmu se neda uprit jista, trochu snova atmosfera a nejak vylozene taky nenudi, takze to nakonec da horsi 3*. (26.06.2008)

Nová doba si žádá nové vize, ale i přesto mi Soderberghova interpretace přijde až smutně polovičatá a toporně odhodlaná tam, kde by neměla. Nejvíc za to může srovnání s Tarkovského myšlenkovým vesmírem, které se zde smrskává na problematiku správného zhodnocení situace v daném okamžiku, popřípadě silnou love story s podtextem porozumění a odcizení. Na to, že se režisér chce opírat pouze o příběh lásky, která může dostat novou šanci, je až příliš často odosobněný a silně tak ubírá na potenciálním přesahu. Navíc s očekávanou výjimkou Clooneyho dost kazí i herci. Natascha McElhone je nepřirozená nejen na lodi, ale i ve vzpomínkách a Jeremy Davies prapodivně a nevěrohodně gestikuluje u jakékoli repliky. Přesto ale i přes mou mírnou averzi k Soderberghově hledání sociálních podtextů přiznávám novému Solarisu jistou hypnotičnost. Divák za to vděčí hudbě, překvapivě živé kameře a hlavně silně citelné blízkosti planety, o které každý z nás alespoň jednou snil. (04.10.2007)