Kopfplatzen

„Markusi. Musíte si jasně uvědomit, že i když svou dispozici nemůžete změnit, můžete ovládat své jednání. Rozumíte tomu? Je to velmi důležité. Za své činy jste zodpovědný jen vy sám. A můžete se naučit, jak se s tím lépe vyrovnat.“ Což se lehce řekne, mnohem hůře děla. Zvlášť, když vás dokáže vzrušit i něco tak nevinného jako objetí malého synovce. To pak máte zaděláno na sakra velký problém. A přistěhování nové sousedky se synkem vše jen zhorší…Těžká látka. Pro tvůrce, herce a samozřejmě i publikum. Divák při sledování hádá, kdy Markusovi přestane stačit jen masturbace při fotkách či svých představách a přistoupí k hmatatelnějšímu stimulu. Zároveň ale doufá, aby k té ztrátě zábran nedošlo, tím spíš, když se Markus se svou „dispozicí“ odmítá smířit a snaží se s ní bojovat. Jeho představitel Riemelt má můj respekt, nejen za odvahu jít do takové role, ale ještě ji tak uvěřitelně ztvárnit. Celkově mi to přišlo dost autentické (tedy s výjimkou neprofesionální doktorovy reakce a pak té rádoby symbolické blbosti s vlkem). Za mě silné 4*. (09.05.2021)

Kopfplatzen přináší téma, o kterém se příliš nemluví a když už se na něj dostane, je z toho nepříjemné mrazení. I snímek samotný je takový. Chladné barvy, zpočátku nepřístupné vyprávění, které do popředí staví Markusovi emoce, i když není zřejmé, čím jsou vyvolány. Režisér Ceviz v prvních záběrech nepřináší děj, ale s pomalým střihem nabízí odosobněné střípky, které až postupem času začnou zapadat do celkového rámce. Příliš divákovi ani sobě nevypomáhá hudebním podkresem, což je pozitivní, protože takovou pomoc ani nepotřebuje. Nechává tohle drama o třech osobách mluvit samo o sobě. Problémem je, že v interakcích mezi postavami není tak silný jako v onom odosobněném vyprávění a scény, které mají vyjadřovat emoční rozpolcenost Markuse jsou zase hereckým oříškem pro Maxe Riemelta. Kopfplatzen je snímek, který je nejsilnější v částech, kde se nemluví, a které se soustředí jen na Markusovo balancování nad propastí. V těch momentech je jako onen pověstný kamínek v botě a dokáže být divácky velmi nepříjemný. K lacinosti sklouzává naštěstí jen se slabým podobenstvím ve formě vlka. (09.05.2020)

-5* na světě jsou slušní a morální jedinci, stejně jako i egoističtí vychcánci - což lze ovlivnit výchovou. A na druhou stranu jsou nám do vínku dány sexuální preference, které "nejspíš" ovlivnit nejdou. Pedofilie je jedna z nejhorších, protože svůj chtíč si musí ukojit na nezletilých dětech, které nemají o sexu ani páru. Příběh tohoto filmu nám docela přesvědčivě předvádí jaké má pocity a čím prochází právě ten slušný. Není to jednostranně pojatý snímek, není manipulativní ani sentimentální a právě proto je depresivní, protože nenabízí žádné východisko z této situace. Přesto není špatné ho vidět, protože pak můžeme být rádi, že patříme mezi ty "normální s neubližujícími sexuálními pudy", Za tuhle sondu si 5 hvězd zaslouží [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (20.10.2020)

Pravděpodobně nejtěžší role Maxe Riemelta v jeho dosavadní herecké kariéře. Zahrát člověka, kterého bohužel přitahují malí kluci, jistě vyžadovalo obrovskou odvahu. Film se vyhýbá klasickým klišé o pedofilech, a proto záměrně působí chladně a odtažitě. Minimum hudby a mnoho scén se obejde bez jakéhokoli dialogu. Díky tomu může divák o hlavní postavě přemýšlet. Netvrdím, že je Kopfplatzen jednoduché sledovat, ale rozhodně nabourává naše pohodlné názory o lidech, o kterých vědět raději ani nechceme. (25.11.2021)

Max Riemelt podává svého pedofila natolik přesvědčivě, že až obsluze v knajpě sdělí, že tentokrát se spokojí s jedním prckem, může nastat problém. Bohužel příběh neuhne z předem vyjetých kolejí až do tristní konečné stanice a scény s vlkem svou do hlavy mlátící průhlednou metaforičností způsobí divákovi objevení vlka na úplně jiném místě, než je měsíčním svitem zalitá paseka... (02.02.2021)