Vysvobození

Chlapské nechtěné dobrodružství, jehož hlavním kladem je precizní kamera v kombinaci s výtečně budovaným napětím a dobří herečtí představitelé. Scénář je silný zejména ve své první polovině, při kterém dotyční cedí dvojsmyslné a chytré dialogy jako na běžícím pásu. Druhá půlka sází spíše na strhující akci, při které se vlastně paradoxně nic neděje a závěrečné přehodnocování. To, spolu s dohrou, překvapivě nestrhává nic z dramatičnosti a zbavuje se častého syndromu šlápnutí vedle a zbytečné nastavované kaše. Ona kultovní scéna znásilnění nestojí prakticky za řeč, narozdíl od strhující kytarové brnkačky na počátku. Snímek, který dokládá ono známé tvrzení, že v jednoduchosti tkví síla. (12.08.2005)

Klasika žánru hixploitation, která ani za ta léta neztratila moc ze své působivosti. Narozdíl od spousty nových snímků inspirujících se staršími díly můžeme u tohoto hledat místa, která byla v jiných filmech citována. Odlehčený úvod a celá první část je velice povedená. Boorman pomalu servíruje atmosféru nejistoty a nechává hrdiny užívat si své dobrodružství. Narozdíl od spousty jiných filmů tady není divák napřed a tak neví, že se vůbec nějaké nebezpečí blíží, i když vzhledem k žánru to může očekávat. Následuje brutální scéna ponižování dovršená znásilněním a nápínavá atmosféra nepolevuje až do samotného konce. Nelogické chování, vyjma Voightovi lability a dlouhého míření, se nekoná a snímek ještě navíc servíruje pár překvapivých scén. Vrcholem snímku se tak stává scéná kolem středu stopáže, kdy Voight leze na skálu, aby se vypořádal s jedním buranem. Kamera neustále upozorňuje, že onen zabiják není jediné nebezpečí, které zde hrozí. Krom boje s obyvateli se musí postavy vypořádat i s nástrahami neznámého okolí... Snímek který bohatě inspiroval novou vlnu hororů těžících z neznámého a nehostiného prostředí osídleného nebezpečnými a zaostálými obyvateli, však nekončí po vypořádání se s nebezpečním, ale zcela volně přejde do krátké vyšetřovací linie. A napětí stále nepolevuje. Současná hororová tvorba - až na pár výjimek - tomuto skvostu nesahá ani po kolena. Jasný důkaz, že i minimum krve stačí k vytvoření působivé atmosféry a spíše než na závěrečné PC montáži do žhavého videoklipu záleží na režisérském umu. [TOP 19/8 90%] (02.06.2007)

Co si myslím o Deliverance se dočtete v mém komentáři k filmu Rituals (1977), kde narážím na hlavní charakteristiku filmu i s hlavními nedostatky. Tady uvedu pouze ve zkratce, že Delivarance místo nejisté originality sází na zaručené prostředky a místo houstnoucí atmosféry se soustředí do dvou výrazných vrcholů, které jsou proloženy průměrným zbytkem. Ve zmíněném komentáři jsem se nechal svést i ke srovnání těchto dvou filmů, i když je nepovažuji za příliš podobné, ale srovnat se dá všechno, žejo. Nu, Deliverance je dobrý film, rozhodně za ty necelé dvě hodiny stojí, ale pokud si potrpíte na nefalšovaný survival, rozhodně doporučuji Rituals. (01.08.2011)

Klasický dobrodružný vodácký film s řídkým napětím a pěknou přírodou. Jinak ve mně snímek kromě psychologie a strachu před prozrazením nic nezanechal. [6/10] (Elmer, Warner Bros.) (Technicolor /// Produkce: John Boorman /// Scénář: James Dickey podle vlastního románu /// Kamera: Vilmos Zsigmond /// Hudba: Eric Weissberg /// Nominace na Oscara: John Boorman (nejlepší film), John Boorman (režie), Tom Priestley (střih)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.02.2010)

,,Někdy se musíš ztratit, abys něco našel." Vedle Excaliburu nejlepší Boormanův film. Příklad režisérského umu, kdy s minimálními prostředky lze natočit působivé drama. Příběh čtyř kamarádů se z počáteční bezstarostné dovolené promění v boj o holý život. Povinnost pro vodáky a milovníky divoké přírody. Sjíždění řeky je opravdu divoké, ocenil jsem, že herci se nebáli náročných a nebezpečných scén. Myslím, že si natáčení na vodě pořádně užili! První setkání s domorodci je spíše rozpačité, druhé je kdo s koho. Současně i zdánlivě snadné pokoření řeky se ukáže jako mylné. Minimální hudební doprovod obstarává španělka a na začátku a konci banjo. Většinou ale obraz doprovází šum vody, hukot peřejí a vrzání rozličného hmyzu. Probodnutí boku vlastním šípem připomene scénu z pozdějšího Excaliburu - podobně se zraní Lancelot svým mečem. Pro někoho možná klidnější tempo, já byl však napnut od začátku až do konce. ,,Kanec? Spíše prasnice..." (25.01.2012)