Vysvobození

Troufám si říct, že Deliverance je jeden z nejvíce nadhodnocených filmů, co jsem kdy zhlédl! O Deliverance je zmínka téměř v každém pátém filmu, hovoří se o něm, že se jedná o základní kámen Exploitationu a dostal jsem dřevěné herce, hloupé dialogy, mizernou pointu, nulovou akci, bolestivě pomalé tempo a o napětí ani nemluvím! Záporaci se objevili pár minut před koncem a působili jako typičtí horalové, nepůsobili děsivě ani slizce a proto smutně proslulá scéna znásilnění chlapa chlapem byla spíše úsměvná než šokující. Nevím, co mi na filmu vadilo víc: zda hluboká úcta k špatnému řemeslu, nebo výtvarná cesta, kterou se film pokouší šokovat diváky, ale neúspěšně. Tohle je pro mě urážka filmu Exploitation a hluboké zklamání, které si nezaslouží děsivých 80%. (28.08.2013)

Drsnej příběh o přežití v přírodě, respektive na vodě, kterej je ještě trochu řízlej slušným hixploitation hororem díky nechutným horalům, kterým je ale dopřáno velice málo prostoru, skoro se mi až chce říct, že by nebylo vůbec naškodu tuhle část prodloužit, jelikož je absolutně vynikající, nicméně i scény z peřejí jsou hodně napínavě natočený a všechno to ještě podporujou výborný herci v čele s Burtem Reynoldsem, kterej tady je nezvykle drsně působící a strašně mladým Jonem Voightem (05.10.2008)

Koukám, že někdy je lepší sjíždět Vltavu plnou zájezdů přiopilých blbečků co jedou vodu poprvé něž nějakou takovou říčku jako parta z filmu. Vysvobození, to jsou klasické americké filmové sedmdesátky se vším všudy tak jak je máme rádi. Stát se vám může ve filmech z těch dob ledacos, ale jedno se vám nestane. Nemůžete si zkrátka zaměnit pravýho americkýho rednecka s filmovým hrdinou. Někdy se prostě fakt musíte ztratit aby jste něco našli. To není moje moudrost, to je hláška ze začátku filmu. Námět filmu je zajímavý, zajímavější o to víc, že v už z našeho pohledu dřevních  sedmdesátkách řešil věci jako odtržení od přírody a degeneraci člověka v moderní světě. Až vypnou proud a nebude benzín, kdo bude umět vzít luk a přežít? Oč aktuálnější je ta otázka dnes ať už jde o umění přežít nějakou eko katastrofu, blackout nebo jen obyčejné násilné napadení agresorem. Když vidím dnešní mladé vystajlované mladíky v elastických přiléhavých kalhotách úzkostlivě střežící  sněhobílost svých bílých polobotek občas si sám sobě kladu otázku zda je ještě v těcho mužích dneška kapka testosteronu a zda v nich dříme něco jako instinkt pro přežití (nezaměňovat s uměním najít někde nabíjecí port, free wifinu nebo Mekáč) a zda by tato generace byla schopná v případě konfliktu nejen se zastat na ulici slabšího, ale třeba i jít bojovat a bránit svoji zem. Jestli o to byl strach v sedmdesátkách, tak já ho mám dnes o to větší. Třeba se pletu, ale prověřovat to raději nechci! Dávám za 4 výstřely z luku. A hráč na banjo Billy Redden byl fakt boží, mráz mi z něj šel po zádech a hned jsem věděl, že by chlapci měli naskočit do aut a zmizet v záři velkoměsta ! Jinak při filmu se mi vabavilo něco podobného a to Jižanská pohostinnost z roku 1981, kde pro změnu parta vojáků národní gardy při výcviku v cajunských močálech taky narazí na partu místních a společnou kalbou to fakt neskončí. I když záleží co si představujete pod společnou kalbou... :-) * * * * (04.06.2021)

Nářezový snímek Deliverance staví své hodnoty především na neopakovatelné atmosféře okolí sjížděné řeky (která tu v podstatě hraje hlavní hrdinku - jiná "žena" ve filmu není) a bombastickém výkonu Jona Voighta. Nepovažuji se za nějakého kritika, nicméně pár filmů už jsem - troufám si napsat - viděl. O to víc mne pokaždé dokáže převapit, když při sledování postarších klenotů stříbrného plátna narazím na svém monitoru na pecky, ve kterých přesvědčivě a s elánem září nynější senioři ve svých nejlepších letech. Burt Reynolds jako otrkaný polodivoch se mezi čtyřmi kamarády také neztrácí, ale Voight si pro sebe bezesporu ukradnul největší kousek koláče a náležitě si jej vychutnává zejména v poslední části filmu. První scéna s bezchybným, energií nabitým koncertem v podání kytaristy Ronnyho Coxe a postiženého chlapce hrajícím na banjo mne skoro donutila vyskočit z pohodlné židle a zběsile stepovat, a nedivím se, že je v souvislosti se snímkem tak často zmiňovaná. Je také takovou předzvěstí zla a útrap, které hlavní čtveřici potkají: vše začíná pěknou písní a končí brutálním vyčerpáním na hranici smrti. A přesně tohle udělá s divákem i film, pokud na jeho hru přistoupí. Stačí se nechat unášet zprvu sympatickým proudem, pak sjet pár napínavějších peřejí, a ke konci se odvážit do toho největšího rozbouřeného pekla, které je o to děsivější, že je nedobrovolné. (31.08.2009)

Když ohrožuje filmového hrdinu King Kong nebo mimožemšťané, tolik to neprožíváme, protože si dost dobře neumíme představit, že by nás to potkalo taky. Jenže tady se stane děsivá věc obyčejným lidem na obyčejným výletě a těžko potkám člověka, který by Vysvobození nesledoval se sevřeným žaludkem. Je to zatraceně dobrý film, ale upřímně přiznávám ,že už ho nikdy nechci vidět. Pokaždé, když slyším Dueling Banjos, zamrazí mne... (08.03.2007)