Vysvobození

Když si odmyslím, že neměli nafukovací člun, tak to byl docela slušnej rafting na divoký řece. A když vezmu ještě v úvahu těch čtyřicet let a něco nazpátek, tak to byl jeden z těch opravdu dobrých, dobrodružných dramat se zajímavým koncem. Výborná kamera, thrillerová atmosféra a jestli se kluci nenechali zaskakovat na té řece dabléry, tak mají můj velký obdiv. Prostě to byla tenkrát zřejmě jsoucí klasika se slabšími momenty, nad kterými dnes ráda přimhouřím blahosklonně jedno a půl oka. (20.03.2013)

Ač sám není horrorem, s největší pravděpodobností tento film ovlivnil celý horrorový subžánr, reprezentovaný snímky jako Texas Chainsaw Massacre, Hills Have Eyes či Wrong Turn. To jsou ty filmy, v nichž obětmi jsou nic netušící turisté, a vrahy/útočníky různí mentálně nebo tělesně zdeformovaní kanibalové či jižanští burani. (Různé kombinace všech výše jmenovaných vlastností záporáků jsou vítány.) Popravdě řečeno, snad první podnět ke vzniku této horrorové kategorie dal koncem 60. let snímek Easy Rider, který velice hezky ukázal odpor jižanských rednecks k svobodomyslným hipíkům ze severu. Dalo by se říci, že tato klasická road movie v jistém smyslu inspirovala Texaský masakr s motorovou pilou (r. Tobe Hooper) ještě více než Deliverance. Ovšem John Boorman poprvé naznačuje, že nebezpečí nehrozí jen mladým dlouhovlasým volnomyšlenkářům, ale v podstatě komukoliv, kdo přichází z města, a představuje jiný, jižanským venkovanům zcela nepochopitelný životní styl. Ukazuje, že nebezpečím pro turisty nemusí být jen divočina v podstatě kousek za branami civilizace, ale i lidé, kteří tu žijí. Ve Vysvobození dominuje nejen snaha o pokoření přírody (jízda na kánoích po divoké řece), ale je tu záměrně vypíchnuto doslova i znásilnění přírody člověkem (přehrada – „tady všude bude voda“). Je to ale jen ozvěna skutečného znásilnění, jehož jsme ve filmu svědky. Deliverance je film s přesahem: Není jen o tom, co v něm vidíme, ale i o tom, co si u toho myslíme. Vysvobození neovlivnilo jen horrorový žánr. Inspirovalo také Quentina Tarantina (jenž se tím nijak netají) k jisté scéně v Pulp Fiction, a podobnou (i když mnohem tradičnější) story rozehrává Divoká řeka s Meryl Streepovou. I kdyby John Boorman nenatočil další významné filmy, samotné vlivy Deliverance a dokonalost Excaliburu vypovídají mnohé o genialitě tohoto filmového tvůrce. (21.07.2006)

Skvělá thrillerovoexploitační podívaná, která se bezpochyby dá označit jako jeden ze základních kamenů žánrů jako exploitation, či dokonce hixploitation. Dokonale mě odbourala už počáteční scéna s kytarou a benjem, ze které už se dalo vycítit, co asi bude následovat. Do hlavních rolí jsou obsazený dnes už starý páky Voight a Reynolds, kteří hrají naprosto přesvědčivě, film je natočený zcela realisticky, za to na úkor přehnané brutality.....i když....co si budem povídat, záležitosti jako znásilnění chlapa chlapem se jen tak často nevidí. Jak mám oblíbenou Divokou řeku, tak tohle je teda mnohem lepší. Plná palba pádlem po kokosu! (13.05.2013)

Ale vždyť to není o tom, aby se divák po filmu bál vytáhnout paty do lesa... Možná je nastávající generace už příliš rozmlsaná zmutovanou havětí, dětskými gangy, zdivočelými psími smečkami a bůhvíčím ještě, co v lesích pobíhá, ale záleží na tom? Má se jim Vysvobození zalíbit? Příběh čtyř kamarádů, kteří se vydali na vodu a místo plánovaného volna v divočině se musejí zabývat nečekaným rozmarem dvojice agresivních horalů, není hororem, vyvražďovačkou, ani psychopatickou hrou na kočku a myš. Postavy zažijí šok, útlum, strach, dopouští se chyb, utíkají, zatloukají, upravují. Na konci je jasné, že už nikdy nebudou jako dřív a že bylo jedno přátelství přetvořeno navždy. Střet kultur, který vyvolává nesmyslné konflikty a nutí odříznuté návštěvníky v území "nepřítele" k budování obranných buněk, následně ve stresu likvidujících vše kolem sebe, nepřestane být aktuálním nikdy. Vysvobození obnažuje téměř učebnicový příklad podobné situace. Nepomáhá si zbytečnými šokujícími berličkami a na první signální útočícími scénami, snažícími se efektností zakrýt vlastní debilitu, jako jeho o třicet let mladší bratříčci. Je syrovým, ne samoúčelně drastickým a šokujícím. Je uvěřitelným a zneklidňujícím. A na severoamerickou divočinu se hezky kouká. 9/10. Mimochodem, duel banja s kytarou proslul naprosto zaslouženě. (01.03.2009)

Klasický dobrodružný snímek (vodáci si přijdou určitě na své), měnící se postupně v napínavý exploitation thriller v němž se ale na rozdíl od většiny jiných negeneruje stovkou přestřelených na pokraji smrti balancujících momentů, nýbrž věrně stupňovanou atmosférou a pocitem, že přesně to se může třeba stát. Samotný příběh je celkem prostý ale obsahuje některé nezapomenutelné momenty jako třeba slavný duet banjo-kytara (slavná skl. Duelling Banjos) v úvodu aj. Kouzlo samotného filmu však hlavně spočívá v neposlední řadě v jeho dvojznačnosti. Nad rámec čistě dobrodružného filmu je zároveň jakousi alegorií o pocitu nadřazenosti městského člověka vůči nevyspytatené přírodě. Chvílemi jsem s těmi chlapáky skutečně cítil také jakousi beznaděj zvlášť při drsné scéně v lese a při zničení jedné lodi z důsledku nárazů do silných peřejí, ale i třeba pohled na brečícího drsoňe Reynoldse (bez kterého by tam zcela jistě všichni na začátku nepřežili) mě dostal do úzkých a postavil k zamyšlení. Samotné zakončení filmu je také trochu překvapivé (čekal jsem možná trochu víc) jakým by současný Hollywood pohrdal, avšak zcela neprávem! Film určitě ve své době něco znamenal a byl jistým přínosem (definoval a spoluvytvářel exploitation žánr, který se pak dále dělil na různé subžánrové odnože.. etc), stále nás všechny provokuje, je i k zamyšlení, dnes už ale takovou sílu krom jisté kultovnosti nemá. Tři silné scény to zas nějak moc nevytrhnou. Hodnotím tedy čistě z dnešního pohledu, pak se trochu přikláním k samotnému přínosu a významu filmu na světovou kinematografii, a hvězdu navrch dávám i za velmi dobrou kameru a samozřejmě i za fanouškovství. Jelikož podobné filmy vážně můžu. Takže mi to vychází na krásných 5* a ne jinak. Když bych měl ale i tak srovnat a porovnat tak "Straw dogs", zhruba ze stejné doby, jsou pro mě přeci jen o kapánek lepší. Komentář zde jako 17-tý v pořadí. (21.05.2006)