Doktor Živago

Jedeme hodně rychle? Myslím, že ano! Nebo my stojíme a svět kolem nás uhání. Ani nevím, která verze se mi líbí víc. Jako první jsem viděla tu starší s charismatickým Omarem Sharifem a přenádhernou hudbou a jemnou Julií Christie. Ale i tato verze má hodně do sebe, jsem vděčná za obě. Vsadila bych se, že jsem viděla pražské nádraží, aspoň podle fotek to sedí. (28.02.2014)

Ukrutně dlouhý a neuvěřitelně výpravný snímek s úžasnou hudební stránkou a průměrnými hereckými výkony je IMHO celkem solidní filmovou záležitostí. Knihu jsem nečetl, takže nemohu soudit, ale mně se to líbilo - různé tragické a romantické peripetie na pozadí/popředí krutého ruského režimu v minulém století. Zkrátka bezmála čtyřhodinová výprava k našim (skoro) sousedům, která není sama o sobě dokonalá, ale dokázala mě zaujmout. (19.01.2011)

Bez důkladné znalosti literární předlohy - poprvé byla u nás vydána na Slovensku r. 1967 z podnětu legendárního slovenského básníka a politika Laca Novomeského - je kvalitu díla těžké plně docenit. Bez ohledu na to lze i tak říci, že tento koprodukční projekt, v němž se Olomouc stala Moskvou, dosáhl nadprůměrné úrovně a jen dílčí přeryvy ve scénáři (např. pojetí a úroveň komponování vývoje postav v prvním díle) brání podle mého názoru tomu, aby tato kvalita mohla být považována za vrcholnou. Keira Knightleyová - v době natáčení jí ještě nebylo dvacet let - i Hans Matheson předvedli v titulních úlohách až překvapivě vyzrálé umělecké výkony a pod standard nešli ani ostatní herci. V třetí výrazné úloze jim víc než zdatně sekunduje německá herečka Alexandra Mara Laraová; její Toňa je nádherným ženským rusky nadčasovým typem, který kdysi svou Taťánou založil Puškin. Oproti hollywoodským adaptacím zejména padesátých let vyniklo postižení ruského prostředí jak carské, tak bolševické doby i šílenství občanské války. Oba - Jurij Živago i Laura-Lara - patří k pravici, z obou tryská jejich občanskost a liberálnost, šlechtěné tradičním sociálním cítěním, oba jsou příliš nemasoví a netuctoví; nemohou nebýt perzekvováni zprvu leninským a pak stalinským komunismem. Jak jejich odjezdy z Moskvy - překvapivě ne ze sovětového Ruska - tak příběhy jejich zatýkání vcelku odpovídají reáliím doby. Právě tady je potřeba znát přesně zjevně biograficky laděnou Pastěrnakovu prózu, protože právě zde vyniká nejvíce autobiografické ladění díla. Základní námět - tragicky hrůzný osud ruské i neruské sovětské inteligence v minulém století - tu vyniká nad vší pochybnost. Živagova předčasná smrt i odporný právník-chlípník Komarov pomáhají pochopit, proč román, psaný a tajený Pastěrnakem zřejmě dlouhá desetiletí, nemohl obstát ani v ovzduší chruščovovského tání a oteplování, ani v době vlídného Tvardovského regulování ruské literatury v šedesátých letech. Pastěrnak, někdejší přítel Majakovského, okrajově v díle rovněž zmíněného, se tu mění v předchůdce sovětského disentu příštích dvou desetiletí. Nám úspěšně pomáhá pochopit a osvojit nejednu zákrutu vývoje ruské společnosti v první polovině minulého století. A zdá se, že nejen nám, ale i západní společnosti naší doby. (24.06.2010)

Doufám, že tvůrce chodí Pasternak po nocích strašit a že si dává jaksepatří záležet. Těžko čekat od západních tvůrců, že se jim podaří vystihnout obraz ruských dějin a mentality, ale až tak s tím snad zatočit nemuseli. Matheson a Knightley jsou na role Živaga a Lary asi tak vhodní kandidáti jako Stalin na Nobelovu cenu míru. (01.07.2007)

Nevím, co to provedli s mým velmi oblíbeným filmem. Veškerá poezie zmizela, herci cosi hráli, ale vůbec jsem netušila, proč. Obrovská Rus, Živagem tolik milovaná, tam není ani náhodou. Pryč je veškerá tragédie 1. světové války i Stalinovy éry. Z nádherné Lary se stala průměrná Keira. Komarovsky (Sam Neill) úplně ztratil své kouzlo, zůstal jen tuctový gauner. Hans Matheson je možná sympaťák, ale charisma má pramalé. Zkrátka nepovedené dílo i na TV produkci. Hvězdička je za to, že jsem se konečně dověděla, jak to bylo s Živagovým otcem. (26.06.2011)