Štěstí

Každý myslíme na sex. Někdo pořád, někdo jen občas a kdo řiká, že nikdy, ten kecá. Bohužel někteří lidé mají při tom neohraničeně chlípné fantazie, a když potřebují plně ukojit své úchylné tužby, doplácí na to jejich okolí. Co se leckdy děje za dveřmi některých domovů si netroufáme ani pomyslet a tak se Todd Solondz rozhodl nám to předvést. Trochu to obalil černým humorem a naservíroval v plné parádě se skvělým hereckých ansáblem jako těžce stravitelnou chuťovku, která není pro každého. Ani pro mě ne, proto radši nebudu moc dlouho dumat nad obsahem a budu hodnotit kvalitu filmu. A ta, ač s pomalejším rozjezdem mě nakonec uspokojila. (04.12.2010)

Vynikající záležitost o hledání štěstí, o tom, že štěstí pro každého spočívá v něčem jiném, o tom, že si někdo myslí, že už jej našel, ale ukáže se, že tomu tak není, o tom, že někdo musí pro své štěstí překročit „morální“ a zákonnou hranici, že si nemůže pomoci, o tom, že štěstí jednoho může často znamenat neštěstí u druhého a samozřejmě také o tom, že někdo to štěstí hledá celý život a nikdy ho nenajde. Když jsem Štěstí viděl poprvé, asi od čtvrtiny jsem na něj zíral s otevřenou hubou. Spousta skvělých herců a hereček ve vynikajících rolích (Andy v podání Jona Lovitze; obézní sousedka, která zavraždila vrátného; úchvatně odpuzující a nesnesitelná Trish /tyhle charaktery Solondz prostě umí, jak ukázal později ve Storytelling/; malý Billy se všemi svými problémy; úchvytně sebejistý ruský imigrant Vlad; otec tří sester odcházející od jejich matky; vnitřně odepsanej strašpytel toužící po své sousedce a ukájející se náhodnými oplzlými telefonáty apod.) odehrává úchvatné scény – již úvodní rozhovor Andyho s Joy v restauraci je špičková práce (hlavně zásluhou Lovitze), rozhovory otce se synem mi drtily mozek a psychiku, každý výstup obézní sousedky a ač bych ji nejradši zarazil sekyru do hlavy tak i každý výstup Trish. Přes dvouhodinový film je tak nabitý dějem, že by z něj v klidu mohly být filmy dva. A jako třešnička na dortu – Lara Flynn Boyle. (10.11.2008)

Štěstí, aneb krátká návštěva u pár tak trochu netradičních Američanů. Přeci všichni nemusíme jít s proudem že? Věčně nešťastná smolařka. která to nikdy nikam nedotáhne a všichni to o ní ví, ale třeba taky rozvážný gay-pedofil. Co nám ale tehle nesourodý mix charakterů přinese? Vlastně těžko říct. Rozhodně ale dost ironickou a ještě víc absurdní freak show, která pobaví, šokuje a hlavně zabaví. (16.07.2017)

Člověk může pochybovat, jestli ten film o něčem byl, nebo jestli je režisér a scénárista jen provokatér. O čem se ovšem pochybovat nedá, to jsou výtečné herecké výkony prakticky všech představitelů. Osobně mě dostal asi nejvíc Jon Lovitz (kolik toho stihl během méně než pěti minut vyjádřit!), Dylan Baker jako pedofilní psychiatr a Philip Seymour Hoffman v roli muže zoufale zamilovaného do své sousedky, které "vyznává lásku" oplzlostmi do telefonu. (13.08.2002)

Vážně hodně hnusnej film o hnusných lidech, co se k sobě navzájem hnusně chovají, kdy jsem občas váhal, zda se smát anebo jen zírat; nejedna scéna totiž (snad záměrně) balancuje na hranici drsné reality s komickou absurditou a umím si představit, že někdo se bude smát víc a někdo naopak vůbec (a k tomu případně filozofovat, že tohle je pravdivý film o tom, jací všichni jsme...). Pro mě však (nejen) díky tomu zůstal tak nějak na půli cesty. Philip Seymour Hoffman a hlavně Dylan Baker jsou každopádně výborní. 6/10 (21.07.2010)