Excalibur

Nevím, co byste chtěli za herecké výkony, pokud jde o onta tou mythou. Jsou stejně trapné jako Wagner, jako středověké opěvy, jako Homér. Artuš je bájný předurčený král a ne nějaký pan přesvědčivka. A Lancelot? Naprosto přesný panák středověkých rytířských legend: Ikona rytířství, nejzdatnější bojovák, který hledal, komu by sloužil, až ho našel. A samozřejmě zapřísáhlý intaktní milovač královny, jak se za starých dobrých časů slušelo. Ovšem uznávám, že životnější ztvárnění Merlina, nepostrádající smysl pro ironii (jež je mýtu bytostně cizí), to vše šťastně vyvažuje. Ostatně jde přece o bytost, která má už ze svého určení nejen přístup a prostup, ale tudíž i odstup. Jinak pokud jde o mne, největší orgasmus jsem měl, jak Uryens pasuje Artuše na rytíře. A ještě několik menších. Autentický mačo pathos, že mě to místy dojalo až k slzám. Navíc je nutno ocenit odvahu přijít s tímhle šest let po Monty Pythonově Svatém grálu (jemuž Excalibur na několika místech zdatně konkuruje). V celku bych nerad nechal Excalibur bez důkladnější exegese. (11.09.2016)

Co raná osmdesátá léta dala světovému filmu, dnes poněkud ztrácí lesk, ale minimálně pro mě tu navždy zůstane hluboká stopa podivné "monumentální" romantiky, která uchvátí na první pohled a nic lepšího než Carmina burana ji doprovodit nemůže...Chápu, že na IMDb je každý lepší britský film zařazen automaticky do americké filmografie, proč ale tenhle nesmyslný způsob přejímá i ČSFD? To už bych rovnou napsal, že se jedná třeba o slovenský film. (26.03.2005)

„Dobro a zlo, jedno neexistuje bez druhého.“ – „Kde sa v mojej krajine vyskytuje zlo, Merlin?“ – „Vždy tam, kde ho čakáš najmenej, Artuš. Vždy tam, kde ho čakáš najmenej,“ Prvý raz som Excalibra videl ešte keď som chodil na základnú školu a bol som z neho brutálne sklamaný. TOTO má byť akčná dobrodružná fantasy? Odvtedy sa naše cesty nestretli. Až začiatkom roka 2010. To už som tušil, že je to zrejme film, na ktorý treba vek. Moje tušenie sa vyplnilo. Navyše, mal som skúsenosť aj s inými artušovskými filmami (Prvý rytier s Connerym, Merlin od Hallmarku, Kráľ Artuš od Bruckheimera, Monty Python´s a Svätý grál) a tak som surovú, živočíšnu a pochmúrnu verziu Johna Boormana (Vyslobodenie, Exorcista 2) spätne docenil. V súvislosti so snímkou sa dodnes šepká ako o „strááášnej nude“. Musím sčasti súhlasiť. Ale uhrančivá atmosféra je natoľko silná, že vás zhypnotizuje a 135 minút vám ubehne rýchlejšie, než by sa mohlo na prvý pohľad zdať. Určité percento podielu na tom majú aj „ťažkopádne“ súboje (ktoré ma v detstve znechucovali svojou „neobratnosťou“ a až potom som sa dozvedel, koľko brnenie vážilo a aké absurdné muselo byť bojovať v ňom) a herci (spoznáte mladých Helen Mirren, Liama Neesona a Gabriela Byrnea?). Pričom Nicol Williamson ako vtipný Merlin je taký dobrý, že umožňuje zabudnúť na „štandardný“ scenár (ktorý neprekvapí nikoho, kto sa v legende vyzná - narodenie Artuša, okrúhly stôl, Camelot, Lancelot). Merlin v tomto filme nie je čarodejník, ale predchodca diplomatov a ministrov zahraničných vecí. (16.02.2010)

Já tyhle osmdesátkové history/fantasy fláky prostě nedávám. A u Excaliburu jsem trpěla dvojnásob. Celý příběh byl klasický Artuš & Co., což by nebylo až tak strašné, kdyby se v tom filmu vlastně něco dělo. Nuda na entou. Herci jsou dřeva a Nigel Terry je snad nejhorší Arthur, jakého jsem viděla, nemá charismatu ani co by se za nehet vešlo. Scénář šustí papírem při každé replice. Výprava je kapitolou sama pro sebe. Rytíří v daném století očividně ve zbroji i spali, protože ve filmu ji na sobě mají v 9 z 10 scén. Excalibur byl zase očividně vyroben z hliníku vzhledem k tomu, že ho Arthur drží jako smeták. Nikdy víc a jdu si spravit chuť Králem Artušem. 1* za hudbu, druhá je za to, že jsem se na to vůbec dokázala dodívat. (28.12.2011)

Excalibur má jedinou podstatnou vadu, ta ale dosahuje biblických rozměrů – herecké výkony. Ehm, "herecké výkony", jeden otřesnější než druhý. Podívejme se tedy s trochou nadhledu na tři mé oblíbence. Uther Pendragon – Smutná, tragikomická a hlavně naprosto zbytečná figurka, která přišla k Excaliburu jako slepý k houslím, a jejímž jediným opodstatněním bylo, že skrze ni intrikářský a chlípný Merlin zneužil spanilou Igraine. Ještě přitom ten zvrhlík myslel na jejího právě několika oštěpy probodávaného a v kaluži krve chroptícího manžela a přivodil si tak nejlepší orgasmus za celá staletí. Kam se na to hrabe po celém severu vyhlášené obcování s bájnou Dračící. Dokonáno jest. Chudák Uther, postižený od narození lehkou demencí a mohutnými tiky ve tváři, je zde zmítán z jednoho snu do druhého a končí stejně jako každý, kdo si něco začal s Merlinem – pod drnem. Lancelot – Příjemný veselý homosexuál. Ač byl jeho výkon možná otřesný, já v něm stále viděl naprosto neschopného, ale zasněného a až po uši – do samotného konce svých sil – zamilovaného malého chlapce, kterého jeho otec pravidelně před spánkem zneužíval. Svůj nahromaděný vztek vybíjel v soubojích, jejichž zvládnutí bylo to jediné, co v životě mohl dokázat. Moment, kdy vznešeně a s nebesky přiblblým výrazem stojí na schodech a sleduje, jak se „jeho nejlepší a milovaný přítel“ a „ta nejmilovanější bytost na světě“ odebírají do přilehlé komnaty vyzkoušet bytelnost nového lože, patří k nejlepším. Zkrátka – jeho roli jsem mu nemohl nevěřit. Artuš – Opravdu král. Merlin věděl, co dělá, když se jej zbavil. Bohužel náhoda a teplý golfský proud tomu chtěly, že se, namísto klidné smrti v lese, ještě jednou vrátil na scénu a zkazil, co se dalo. Zlomil a pak rovnou ztratil Excalibur (daroval ho nějaké děvce z jezera), vypil drahocenný artefakt, postavil zbytečný hrad – se stolem jako dnem láhve od absinthu, jemuž holdoval – na největším ostrovním nalezišti ropy… zkrátka byl po otci a namísto mozkové tkáně zdědil tuhý kořínek. Jediný užitečný skutek, který vykonal, bylo zabití svého syna – geny tak už navždy zůstanou v zemi. Neschopný s mečem, neschopný v posteli… Dokonce až tak, že mu jeho žena utekla s homosexuálem a on jí byl do konce života věrný. Navíc byl paranoidní a neschopný o čemkoliv rozhodovat, proto jej Merlin zneužíval jako loutku s ostrým klacíkem a ještě mu dával dávky LSD – jak jinak si vysvětlit ty debilní výrazy, které v průběhu celého filmu předvádí. ///// Dokonáno jest, kéž mi to Bůh odpustí. (11.04.2008)