Discopříběh

Rudolf Hrušínský - dobrá práce, lítat nahatý po Praze, to asi není nic příjemného... Ten příběh sice nic moc, takový normální pro normální puberťáky, ale jinak - dívat se na to dalo, některé scény byly vtipné a povedly se. Ano, jak už se píše níže, je zajímavé sledovat dobu před dvaceti lety. Bylo to divné, musím říct. A ta hudba! Kdyby ve filmu nebyla ta otřesná hudba Michala Davida, byl by film celkově snesitelnější, ale jakmile spustila tato "hudba" chytala jsem křeče a skřípala zuby. (26.06.2013)

Mně osobně se Discopříběh jakožto české, osmdesátkové, teenagerské lehké drama sakra líbilo. O to víc mě znepokojuje zdejší nepochopitelně špatné hodnocení. Co lidi čekali? Komedii? Scénář a vůbec námět je podle mě solidní. Hudební sekvence krásně doplňovaly a vystihovaly atmosféru jednotlivých milníků filmu a to jinak muzikály obzvlášť nemusím. V oné době jsem sice nežil, narodil jsem se o pár let později, ale co mám pochyceno a prostudováno, nemělo by to mít větší chybu. Nejsem vůbec daleko od plného hodnocení. 90% (22.08.2016)

To se nedá hodnotit. Z mého pohledu (rok narození shodný s filmem) se na to dá dívat dvěma způsoby. Buď realisticky, kdy hudba je příšerná, výprava otravná a příběh celkově utahaný. Jasný odpad. Nebo se na to dá dívat s nadhledem. Tedy trochu příběhu by se dalo vidět i v dnešní době, kostýmy jsou typicky 80. léta, písničky, no, celý film je jedna velká reklama na Michala Davida. Tedy solidní tři hvězdy. Ale co vybrat? Ano, správně radši nic. :D (14.10.2007)

Asi už se taky pomalu vezu na vlně ostalgie, byť se rozhodně neřadím k těm co vzlykají na FB u obrázků z dob socialismu štkajíc jak bylo tenkrát skvěle. Michala Davida jsem nikdy cíleně neposlouchal, pokud to na člověka nechrlili z rádia či mnohých zábavných pořadů na ČST. Ale jeho hity samozřejmě znám. Můžete ho nazvat čímkoliv chcete, nemusíte ho mít rádi a myslet si o něm můžete také co chcete i o jeho jednoduché hudbě. Faktem je, že velká část dnešních čtyřicátníků v pohodě kdykoliv vyloví z hlavy pár jeho písniček, protože text  - sbírám céčka, nebo - pijeme kolu či nesmrtelná spartakiádní  - poupata prostě zaznamenal ve své době každý a rozhlas se už postaral o jejich řádné uložení jejich častým hraním. A tím, že to není symfonie B. Martinů, ale vše je jednoduché, snadno zapamatovatelné, tím to asi utkvělo tak pevně. Konečně, možná v tom je kus geniality M. Davida. Já ho nemusím, beru ho jako dobovou figuru stejně jako mistra K. Gotta, která šla cestou nejmenšího odporu s režimem. Ale to mnozí co chtěli dělat jen hudbu. Zkuste ale na nějaké párty Husákových dětí  kde se popíjí k půlnoci pustit pár dobových hitů M. Davida a uvidíte co bude dít. Ten přísun energie... Tak to prostě je.   Discopříběh tedy beru jako takový otisk doby. Byl jsem na tom tehdy v kině a když jsem šel ven, měl jsem písniček plnou hlavu. Příběh se mi líbil, vztah syna s otcem tam byl celkem pěkně znázorněn. Kdo má doma puberťáka, lecos pochopí byť už jsme v čase jinde. Některé procesy se zkrátka stále opakují a v rodinách se řeší stále stejné problémy bez ohledu na režim. Potměšil mi tu dost sednul a film přinesl národu i skvělou hlášku - do hlavy né.  Takže já si lepím  3  plakáty na zeď pokoje. * * * (14.01.2022)

Už v dobe svojho vzniku mi bol "Discopríbeh" cudzí. Ja ako (vtedy) tvrdý metalista som podobných trckov, o akých je tento snímok, nemohol ani len cítiť. A teraz po rokoch; S umiernenejším úsudkom som si dokonca povšimol i príšerné herecké výkony, kŕčovytý pokus o klipovú réžiu a primitívne songy Michala Davida. Takto vizerali filmy o mládeži v socialistickom Československu. Zbabrané sprostosti! * (18.02.2008)