Discopříběh

To se nedá hodnotit. Z mého pohledu (rok narození shodný s filmem) se na to dá dívat dvěma způsoby. Buď realisticky, kdy hudba je příšerná, výprava otravná a příběh celkově utahaný. Jasný odpad. Nebo se na to dá dívat s nadhledem. Tedy trochu příběhu by se dalo vidět i v dnešní době, kostýmy jsou typicky 80. léta, písničky, no, celý film je jedna velká reklama na Michala Davida. Tedy solidní tři hvězdy. Ale co vybrat? Ano, správně radši nic. :D (14.10.2007)

Ještě před lety bych Discopříběhu nedával moc dobré hodnocení, ale čím jste starší, tak nostalgie působí čím dál víc a i když jí pominu, tak stejně tenhle "muzikál" má něco do sebe. Má dobrý příběh, děj a Davidovy písničky se vám zavrtají hluboko do hlavy. Je to prostě chytlavý a místama vtipné zavzpomínání na dobu minulou. (24.04.2017)

Asi už se taky pomalu vezu na vlně ostalgie, byť se rozhodně neřadím k těm co vzlykají na FB u obrázků z dob socialismu štkajíc jak bylo tenkrát skvěle. Michala Davida jsem nikdy cíleně neposlouchal, pokud to na člověka nechrlili z rádia či mnohých zábavných pořadů na ČST. Ale jeho hity samozřejmě znám. Můžete ho nazvat čímkoliv chcete, nemusíte ho mít rádi a myslet si o něm můžete také co chcete i o jeho jednoduché hudbě. Faktem je, že velká část dnešních čtyřicátníků v pohodě kdykoliv vyloví z hlavy pár jeho písniček, protože text  - sbírám céčka, nebo - pijeme kolu či nesmrtelná spartakiádní  - poupata prostě zaznamenal ve své době každý a rozhlas se už postaral o jejich řádné uložení jejich častým hraním. A tím, že to není symfonie B. Martinů, ale vše je jednoduché, snadno zapamatovatelné, tím to asi utkvělo tak pevně. Konečně, možná v tom je kus geniality M. Davida. Já ho nemusím, beru ho jako dobovou figuru stejně jako mistra K. Gotta, která šla cestou nejmenšího odporu s režimem. Ale to mnozí co chtěli dělat jen hudbu. Zkuste ale na nějaké párty Husákových dětí  kde se popíjí k půlnoci pustit pár dobových hitů M. Davida a uvidíte co bude dít. Ten přísun energie... Tak to prostě je.   Discopříběh tedy beru jako takový otisk doby. Byl jsem na tom tehdy v kině a když jsem šel ven, měl jsem písniček plnou hlavu. Příběh se mi líbil, vztah syna s otcem tam byl celkem pěkně znázorněn. Kdo má doma puberťáka, lecos pochopí byť už jsme v čase jinde. Některé procesy se zkrátka stále opakují a v rodinách se řeší stále stejné problémy bez ohledu na režim. Potměšil mi tu dost sednul a film přinesl národu i skvělou hlášku - do hlavy né.  Takže já si lepím  3  plakáty na zeď pokoje. * * * (14.01.2022)

Předlistopadová klasika. Béčkový pokus o muzikál na pozadí kulis materialistického socialismu. Z hlediska estetické kvality asi nic moc, jako dobový materiál super! Ne nadarmo v tomto filmu slyšíme hudbu Michala Davida, kterou půlka národa nenávidí a druhá ji odmítá, protože se neslučuje s trendem té dané generace, která do styku s M. Davidem zrovna přijde... Ale - pusťte ji ožralým lidem na diskotéce a pozorujte, co se bude dít, pak se pobavíme o tom, jestli teda má jeho hudba nějaké kulturní kořeny nebo ne. Já říkám - je to v nás. Jsme děti socialismu. (04.06.2009)

V případě tohoto filmu bych se podepsal pod komentář uživatele monologa, který to svým komentářem naprosto vystihl!! Nechápu, jak to může mít jen 45%, kdyby to mělo třeba 65% tak to bych pochopil. Jedná se o opravdu příjemnou teenagerovskou komedii. Skvěle písničky od Michala Davida, kterého já uznávám a to poslouchám jen hip hop ale jeho opravdu můžu. Mladičký Rudolf Hrušinšký předvádí dobrý výkon a je sympatický. Nejlepší výkon předvedl ale Ladislav Potměšil v roli starostlivého otce. Důvod, proč dávám jen 3 * je zhruba posledních 15 minut, kdy je to takové spíše drama, než komedie a bohužel to ke konci ztratilo tempo ale i tak jeden z mála českých filmů, který se mi líbí. (05.09.2007)