Vlny
Waves
Režie:
Jiří MádlScénář:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrají:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (více)Obsahy(1)
Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy? Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (16)
Je čistá radost potkat se po letech s českým filmem světových parametrů. Tohle není žádná komorní uťáplinka o pár lidech, posedávajících u mikrofonů, ale sebevědomý, dynamický a rozmáchlý film, který se nebojí v rámci variace na dobové události používat i postupy klasické, v tom dobrém slova smyslu hollywoodské, filmařiny - a zvládá to skvěle. Jistě, někomu může právě tohle vadit (historikům třeba všechny ty zkratky a fabulace), ale někdo ať si políbí šos, tohle není dokument. Dravý střih, skvěle nasazené dobové písničky i fantastická původní hudba... něco hnidek by se vypíchat dalo, ale pár minut po skončení karlovarské projekce se mé srdéčko tetelí adrenalinem z kinofilského uspokojení a ten orgán o kousek výš filmu přeje, aby určitě nezůstal "festivalovým", rozhodně má zásadní potenciál oslovit i mytického "běžného diváka", který si chce prostě zajít do kina na dobrej biják. A navíc, v kontextu s tím, co se při roku 2024 děje ve světě, může těžko přicházet ve vhodnější chvíli. ()
Nejočekávanější český film roku 2024 si na premiéře v Karlových Varech vysloužil 5 minutový potlesk celého sálu. A zaslouženě. Vlny sází na klasickou dramatickou strukturu - ale to je dobře - protože se to tvůrcům sakramentsky vyplatilo. Celý film je vyšperkovaný do nejmenších detailů a skvěle kombinuje natočený a historický materiál. Divák si užije horskou dráhu emocí a fandí všem hlavním postavám, což silně umocňuje zážitek z filmu. Body navíc jsou i za super soundtrack a užití dobové hudby. Obrovská čest všem, co na filmu pracovali. Takhle skvělý dobový film se v česku dlouho neobjevil. [KVIFF 2024] ()
Ze všech dosavadních režijních počinů Jiřího Mádla, z nichž doposud vždy trčela poměrně výrazná naivita a nevěrohodnost, jsou Vlny zdaleka nejlepší. Mimo jiné proto, že tímto neduhem již netrpí. Film je skvěle dramaturgicky ošetřený a jeho pečlivě strukturované klasické vyprávění bezešvě splétá velké množství dějových linií. Snímek je ukázkou špičkového řemesla ve všech ohledech, ať už se to týká dobové stylizace, kostýmů, hereckých výkonů nebo hudby. Právě díky tepající hudbě, dynamickému střihu a citu pro budování napětí si scény zahrnující policejní střet s demonstrujícími studenty, příjezd tanků do Prahy v srpnu 1968 nebo vojenský zátah na budovu Českého rozhlasu svou intenzitou a efektností v ničem nezadají s mnohými hollywoodskými akčními thrillery. V množství zdařile napsaných a charakterově pestrých vedlejších postav, vycházejících ze skutečných novinářů a hlasatelů tehdejší zahraniční redakce, která během pražského jara bojovala s cenzurou a při invazi se snažila za každou cenu vysílání udržet, panuje naprostá přehlednost - stejně jako v jejich emocích a motivacích. Tento důležitý příběh si poctivé, propracované a prvotřídní zpracování zasloužil, takže je nesmírně potěšující, že se Vlny v kontextu českých dobových filmů posledních let řadí k těm nejzdařilejším. ()
Ještě teď mě svírá, když na něj pomyslím... Je to nadupaný návrat českého filmu, který mapuje část našich dějin a ukazuje hrdinství rozhlasáků. Rozhlas, který s námi byl v nejlepších i nejhorších dnech našeho národa. Jiří Mádl dokázal "vlny" dostat na plátno neskutečným stylem. Jak filmařsky, tak historicky... Ukázal práci nejen rozhlasových reportérů, ale také obrovské hrdinství techniků, kteří dokázali signál od mikrofonů odbavit na vysílače, aby se dostal k posluchačům v nejvypjatějších chvílích. Jiří Mádl dokázal udělat důstojnou a krásnou tečku za oslavami 100let rozhlasu. Jsme s Vámi, buďte s námi. ()
Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Divácká známka 1.04! Odpady ignorujte, ti lidi to neviděli. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (2)
- Natáčelo se také v Praze v ulici Horská 1 vedle Fakulty dopravní ČVUT a v ulici Ke Hradu. (ItsMeRionit)
- Natáčelo se u Chocerad, ale též přímo v budově Českého rozhlasu. Celkem bylo naplánováno 53 natáčecích dní. (rakovnik)
Reklama