Discopříběh 2

Z pochopitelných důvodů jsem se druhému "porevolučnímu" Discopříběhu až dosud vyhýbal jako upír česneku, obával jsem se, že pojede v kolejích takové té raně devadesátkové filmové trapnosti, která svou ''humornost'' staví na zápletkách o střetu divokého kapitalismu s buranstvím a kterou jsou tehdejší filmy mnohdy nasáklé. I podle traileru jsem soudil, že to bude strašná hovadina, ale dal jsem to s přítelkou hned po jedničce, že ať už to mám tedy konečně z krku. A není to kupodivu tak hrozné, jak by se mohlo podle traileru i anotace někomu zdát. Určitě je to míň trapná česká komedie, než většina všech porevolučních českých komedií. Možná, že k mé tolerantní blahosklonnosti napomohlo i to, že v posledních letech s velkou oblibou vymetám všelijaké retrovýstavy a retromuzea a na tenhle film jsem koukal hlavně jako na dobovou zajímavost, oproštěný od emocí. (18.08.2022)

Obrovské sólo pro nedávno zemřelého Ladislava Potměšila. Ten film hodně staví na jeho postavě a na porevoluční atmosféře, která ze snímku sála. Veronika Kánská hrající Lucii je mnohem sympatičtější než v trilogii Slunce seno, kde hrála Blaženu. V malinké roličce zdravotní sestry v porodnici se objeví Tereza Pergnerová, která později moderovala hudební pořad Eso. Takto špatné hodnocení si film rozhodně nezaslouží, jako oddechovka je to parádní zábava, podobně jako např. Kamarád do deště II, který režisér Soukup natočil o rok později. (13.07.2021)

Kdysi dávno jsem to jednou viděla a nebyla jsem zrovna na větvi... Ovšem dnes bych to sledovala jedině pod pohrůžkou návštěvy u zubaře. Hudba Michala Davida, třeskutě nesympatický Rudolf Hrušínský nejml. a Ladislav Potměšil, kterak je na stará kolena zmítán pubertou? Před dvaceti lety to možná mohlo divákům stačit ke štěstí, dnes už asi jen těm nejméně náročným a nejsentimentálnějším jedincům. 10%. Za co? Já nevím a nechtějte po mě, abych to zjišťovala... Něco pozitivního snad na té kojotině být mohlo, ne? (17.04.2009)

Krásná česká osmdesátá léta, čas   dospívání a písničky v oné době   populárního zpěváka Michala Davida se ve volném pokračování etud otce a syna Horáčkových skromně přelila do počátku let devadesátých. Role se však tentokrát obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho otce postihla druhá míza. A tak vznikla nádherná ukázka situace, když si muž mezi čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit, že stárne a naopak si chce dokázat, že má ještě plno sil na rozdávání. Hudební  film Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako předchozí a nutno podotknout, že se oba filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes nepřestávají   bavit. Punc nostalgie září z každičkého   záběru, avšak zásluha je, kromě   režiséra, především Ladislava Potměšila v   roli ovdovělého otce, se kterým to, stejně jako dříve s jeho synem,  pořádně zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do sytosti. Jedná se o naprosto   nepřekonatelný film ve všech svých aspektech. A vlastně se v české kinematografii jedná o jediný snímek s takovým tématem, Takže se nechme unášet humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v jedné písničce, když tátové blbnou. Něco takového se již natočit nepovede. (14.06.2021)

To co autori nestihli podelat v jednicce napravili zde. Bravo, Jarda Soukup, BRAVO!!!. Koukam ze se tedka s Troskou predhani kdo natoci nejvetsi shit. Zatim ale asi vede Troska a jeho trilogie Kamenak. No tohle je ale taky ukazkovy flus, rezie vari z vody, nema uz co nabidnout a tak kdyz uz neni co natocit, proc to aspon dobre neposrat, ze pane Soukup. Doufam, ze neplanujete dobyt i hollywood, protoze tamni lidi sou zvykli aspon na jakes takes prumer, a kdyby ste jim tam naserviroval tohle, klidne by mohli i skonat. -ODPAD- (06.06.2006)