Dostih

Mám rád Zedníčka i Mrkvičku a film poměrně dobře vystihuje prostředí dostihů.  Poněkud nechápu to, že zde několik hodnotitelů srovnává tento film s Dobrou vodou. Jediné, co má tento film s tím seriálem společné jsou koně a Mrkvička. Řeší se tady zcela jiné problémy a je to o řád lepší. Herecky je to také velmi dobře obsazené i když Osvaldová mi jako moc velká sexbomba nepřišla ani mladá. Takže za mne 80 %. (17.07.2021)

Sportovní filmová verze Dobré vody, kde je první půhodinka o ničem, ale pak to chytne zajímavou až napínavou zápletku střetu dvou kámošů žokejů kde hlavní roli má Mrkvička. Tenhle film jsem si zapamatoval z rozhovoru s G.Osvaldovou, která popisovala scénu, kdy Soukup nařídil aby se svlékla, vlezla do postele a za ní Zedníček - natočili scénu milostnou, Zedníček vylezl a šel na řadu Mrkvička. Zábavná historka z natáčení. Dám tři hvězdy za koně, ale ten konec mne nenadchnul. (05.08.2018)

Skvělý film, který nemá s Dobrou Vodou vůbec nic společného. Tady se řeší především vztah dvou žokejů a jejich snahu se prosadit. V Dobré Vodě je to o něčem úplně jiném a že jsou v obou koně a hraje tam Mrkvička nebo třeba Větrovec je vedlejší. Film osloví i dnes, nakonec téma je nadčasové, překvapujeme mě, že i tenhle film natočil jako režisér Jaroslav Soukup. Byl precizní, uměl si vybrat správné herce a dokázal ukázat prostředí. Jak to profesní, tak to všeobecné. Tady onu zanedbanost a šedivost osmdesátých let. To, že Soukup nechytil po roce 1989 správný vítr a točil věci, na které se nedá koukat, protože nezvládl filmový "marketing" je věc jedna, druhá je, že natočil celou řadu kvalitních filmů, které poněkud zapadly (Třeba skvělý Záchvěv strachu). A tou třetí je, že nejznámější z oné pozdně komunistické éry byly Diskopříběhy a filmy s Vaculíkem a Tofim, přičemž třeba Vítre v kapse nebo Láska z pasáže jsou rovněž velmi dobře ukázaným obrazem doby. A když budeme nadávat na Maixnery a Dagmary, ruku na srdce - co dokázal po oné tzv. sametové revoluci natočit onen do konce oslavovaný a prosazovaný (i finančně) Menzl? Už Konec starých časů nebyl nic moc a následuje řada menších (Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, Obsluhoval jsem anglického krále) nebo větších (havlovština Žebrácká opera) propadáků až po samé dno - Donšajny. Vsadím se, že s prostředky, které měl Menzel k dispozici by Soukup dokázal naložit stejně dobře, ne-li lépe. A to jsem vynechal odpustkovou prorežimní sračku Kdo hledá zlaté dno. A proti tomu jsou všechny Dagmary a Maixnerové jenom nevinné sračky. (20.02.2024)

Klasické osmdesátkové nahořklé drama se syrovou atmosférou a bezútěšným prostředím. Ještě než Jaroslav Soukup ztratil soudnost a začal hoblovat dno české kinematografie, natočil několik slušných filmů. Dostih se mezi ně většinou neřadí, ale není důvod proč by neměl. Je zajímavý námětem i hereckým obsazením. Ladislav Mrkvička měl lepší role, měl i slavnější role, ale málokterá byla tak vděčná, jako takhle. (06.01.2021)

Film z dostihového prostředí ve stylu Dicka Francise, i když kriminální aspekt, nehraje ve filmu podstatnou roli, spíše psychologie povah jednotlivých postav. Dobře režijně zpracované a kdo má rád prostředí týkající se koní, nebude litovat, pokud opomine dobu, ve které se točil. Trochu mně tam nezapadlo vyůstění vztahu obou hlavních hrdinů ke konci ale budiž. (12.01.2004)