Drsná Planina

Do Krale Sumavy ma tento film daleko, ale nemuzu rict, ze by se jednalo o spatny film. Myslim, ze se verne povedlo ukazat zivot v pohranici po valce. Drsna Planina ma bezesporu dobrou atmosferu, Bartakova hudba je libiva, do tohoto snimku se mi ale moc nehodi. Herecke obsazeni dobre, ale herecke vykony spise prumerne. (08.03.2014)

Se sledováním tohoto filmu mám spjatou morbidní vzpomínku. Sledoval jsem tenhle film jako dítě, moc si od něho nesliboval, snad jen, že mě třeba rozptýlí, a že se budu moci s někým ve filmu identifikovat, že to nebudou jen pro mě nepřijatelní "hrdinové". A náhle břink a ještě jednou břink, první a pak druhé přerušení proudu a pak tma, byli jsme bez elektřiny, ale asi za deset minut zase naskočila. Tehdy jsem nevěděl, že to právě jeden dospívající si vzal život díky elektrickým drátům, na které skočil a přerušil nám vysílání. Byl to spolužák mého bratrance na učebním oboru s maturitou, zanechal po sobě dopis, že si vzal život z nešťastné lásky, a že si přeje ještě více zpopelnit, než je a pak aby byl jeho popel rozmetán do éteru. Jeden kluk, tehdy starší než já, tak řekl pohrdlivě: "No to už chce trochu moc, ne?!"***Samotný film mi tehdy přišel nudný, příliš si na divákovi vynucující aby hrdiny litoval - ale - tůdle! Takže pro mě nuda. (15.09.2010)

Až překvapivě dobrý snímek, vezmeme-li v potaz, že jeho režisérem je jeden z nejkontroverznějších českých režisérů. Silným, a vlastně jediným negativem je samozřejmě doba jeho vzniku a povinná propagandistická složka filmu. Když si ovšem coby poučený divák otočím rastr a ty ,,zlé" postavy přecházející státní hranici vnímám jako ty ,,dobré", Drsná Planina nabízí mnohé, napínavou zábavu, charismatické herce i zajímavou sondu do příliš neprobádané epizody československé historie, o kráse panenské šumavské krajiny nemluvě... (19.05.2012)

Film o těžkých začátcích naší Pohraniční stráže v době, kdy nebyla ještě kádrově ani materiálně dobře vybavena a kdy pouze se samopaly v rukou střežili naši pohraničníci čáru na Západ, z něhož se vraceli do svých domovů Sudeťáci, aby pobrali ukrytý majetek, a kudy procházeli lidé, kteří s námi nechtěli sdílet a budovat společnou republiku nebo pouze toužili po dobrodružství. Děj je vcelku jednoduchý a průhledný, vadily mi některé nesrovnalosti, např. sníh na počátku října, ale zvláště ti zarostlí pohraničníci, takové máničky, jaké měli Bartoška, Potměšil a jiní, tehdy nebyly. Nenudil jsem se, ale čekal jsem víc. (06.12.2018)

S velkým zájmem jsem se, po více než dvou desetiletích, podíval na film, který ve mně v dětství vzbudil touhu stát se pohraničníkem. (Tímto děkuji několika pohraničníkům, kterým jsem se cestou vlakem z Domažlic se svým přáním svěřil a kteří mně se slovy "Chceš vidět lampasáka?" ukázali svého velitele v kupé). Televize, která film nyní uváděla, měla v popisu, že se režisér snažil o vybalancování filmu tak, aby se z něj nestal nástroj propagandy. Bohužel se mu to nepovedlo. Drsná planina je velmi nechutný nástroj propagandy. Počínaje činností Werwolferů, kteří nemají po válce co dělat, tak přelézají střežené hranice a škrtí stařenky a zamilované slečny ocelovou strunou, za vše zdá se může zahraniční rádio, které k tomu nabádá (tím nechci bagatelizovat činnost záškodníků, která však byla zaměřena převážně na útoky proti vojenským a policejním oddílům). Film je příběhově a scenáristicky velmi roztříštěný, v podstatě působí jako několik epizod, citově prvoplánovitý až vyděračský (i díky tomu si ho však po letech pamatuji), prostě špatný. (21.05.2012)