Away

Po Marťanovi, Prvním člověku a Proximě další dílo o vesmíru, kde hlavní roli nehrajou rakety ale lidi. Jenže na rozdíl od výše zmíněnejch tady kvalitu sráží některý technický hovadiny, byť ne takový jako v Ad Astra, a trochu moc prázdnejch frází ve scénáři. Nicméně je tam citlivě avšak nekompromisně zakomponovaná současná geopolitická situace a tak si to ty tři rudý zaslouží i přesto, že Hillary Swank moc nemusim. (06.09.2020)

Partička narušených jedinců putuje na Mars. Podle toho to taky vypadá. Bezpohlavní černoch, lesbická Čínanka, slepý a frustrovaný ruský důchodce, nekompetetní velitelka s permanentním PMS a traumatizovaný Ind. Na Zemi se to hemží kriply, uplakanými adolescenty a neschopnou NASA . Tak s chutí do toho. (19.09.2021)

V nedávné době jsem viděl ještě jeden podobný seriál o cestě na Mars. The First navzdory modrému hodnocení se mnou totálně zamával. Ačkoli se seriál, podobně jako Away, více zaměřoval na pocity a vztahy, každá scéna měla svoje místo a každá epizoda své pointy. Tehdy jsem seriál označil za Tenkou červenou linii ve vesmíru a že je tenhle seriál uměleckým zjevením, za tím si i nadále stojím. Od Away jsem neměl přehnaná očekávání, ale doufal jsem, že i tentokrát se bude jednat o příjemné překvapení. Žel bohu, překvapení se nekoná. Away totiž v dramatizaci občas absurdně přestřeluje a místo realistického vykreslení vztahů a pocitů lidí na pozadí zlomové události kosmonautiky, jsem dostal spíše ubrečenou hollywoodskou limonádu. A vlastně ani tu limonádu ne, protože Away je při delším sledováním totálně vyčerpávající záležitost, kde bych počet pozitivních momentů spočítal na prstech jedné ruky (nešikovného dřevorubce). Nevím, jaká bývá nálada při reálných letech do vesmíru, ale předpokládám, že navzdory šílenému tlaku nebude ani zdaleka tak nesnesitelná, jako tady. Naopak technických detailů ohledně mise se divák dozví minimum (a i to málo je tam zjevně blbě). Vlastně ani nebylo po celou dobu pořádně vidět, co posádka na lodi mimo řešení osobních problémů (a vody) dělá. Pěkné finále celkovou pachuť po celé té depresivní náloži příliš nezachraňuje a je to vlastně dost škoda, protože když pominu podivný scénář, tak mi obsazením posádka dost sedla a řada dílčích osobních příběhů mě zaujala a bavila. Jen se to nějak nezvládlo celé ukočírovat a sladit v uvěřitelný a méně nepříjemný celek. Místo dobrého pocitu odcházím od sledování přežvejkaný a vyflusnutý. (29.12.2020)

Dokoukáno den po oznámí ukončení seriálu. A jsem za to rád, protože kvůli postavám a vůbec námětu bych se díval i na druhou řadu. Takto budu ušetřen hodinám nudy a pár minutám zaujetí. Vztahové scifi, kde je věnován hlavní prostor vztahům s opuštěnými členy rodiny na Zemi. Bohužel jsou ty vztahy udržovány brutálně dementní komunikací se Zemí. kdy si polovinu dílů telefonují a druhou píší zprávy. A to i v situacích, že je pár hodin do startu rakety a musí se dát vědět kapitánce, že její manžel prodělal příhodu. Nebo, když se chystá další náročná operace ve vesmíru, tak je dobré se nejdříve trochu rozrušit osudy své dcery. Tohle prostě nemůže nikdo myslet vážně. Bohužel těch hovadin je v seriálu plno. Aby byl dramatický, řeší se různě komplikovaně logicky prosté věci. U dobrého scifi, kde jsou zajímavé nápady, diváka v ideálním případě ani moc nenapadne klást si dotěrné otázky. Tady jsou takové otázky na denním pořádku. (21.10.2020)

Prvni a poslední díly docela dobré, ale mezitím jsem z těch prázdných dialogů málem umřel nudou. Navíc mě rušila filmařská nedůslednost, kdy ve flashbacku vypadají postavy naprosto identicky jako v předchozí scéně o 15 let později, nebo směšné pohupování postav předstírajících stav beztíže, zatimco se jim houpou vlasy nebo sluchátka na krku. Nelogičností a nesmyslů tam je dost a jestli někdy lidé poletí na Mars, tak takhle to vypadat nebude. :) A Matta, toho jsem na konci už skutečně nenáviděl! (20.09.2020)