Láska z pasáže

Příběh party z Václaváku nutí trošku k zamyšlení. Pavel toužil najít si něco lepšího, co si nemohl splnit. Chtěl jít svou vlastní cestou a tak se začal pohybovat na hraně zákona. Tipoval byty pro své kamarády a to se mu nevyplatilo. Nedivím se, že většina holek po Vaculíkovi šílela. Na některé písničky Michala Davida začínám být alergická. (29.05.2009)

Vaculík měl na podobné role zkrátka „čuch“ a stal se miláčkem hlavně dámského publika. Jeho výkon byl v mezích normy, příběh samotný taky jakžtakž ušel – coby drama to splnilo svůj účel, mělo to slušnou atmosféru i herecké výkony většiny zúčastněných. Asi největší „ránu“ měl mladý Vašut. Život na hraně a svět plný veksláků a zlodějíčků – pro některé zlaté časy a kupa vzpomínek… (23.01.2019)

Snímky českého režiséra Jaroslava Soukupa na mňa nikdy nedokázali zapôsobiť. Jeho "Kamaráti do dažďa" a "Diskopríbehy" išli úplne mimo mňa. No a tie trapné blbosti, čo začal točiť v deväťdesiatých rokoch (trilógia "Bol raz jeden polda" alebo "Ako ukradnúť Dagmaru") skĺzli do absolutného filmového odpadu. V roku 1985 natočil pán Soukup titul "Láska z pasáže". Do hlavných úloh obsadil socialistického playboya Lukáša Vaculíka a zakysnutú šeredu Tatianu Kulíškovú. Ani týmto filmom u mňa veru moc nezabodoval. ** (23.05.2018)

Soukup uměl (pouze drásavě diskotékové hity Michala Davida mně tam trochu vadí - předesílám, není to proto, že bych patřil k oné elitě, co Davida vydává za bezmála oficiálního popáka pozdního socialismu u nás a navíc se může pominout, že mu hradní pán dal jakýsi metál...) a tady ukazuje, jak to v onom pro některé báječném čase fungovalo. Ukazuje to onu bídu (mravní i materiální) své doby bez příkras a je to možná daleko údernější a pod nehty zalézající než proslavené Bony a klid. Dobytek se sice ve svém komentáři podivuje nad spotřebou coca-coly a poflakování se mládeže po barech v pasážích, ale asi mu nedošlo, že se jednalo o velice malou skupinu lidí, že ta většina žila jako třeba ona dvojka z jiné soukupovky - Vítr v kapse a nebo dokonce jako hrdinové nezapomenutelného seriálu Chlapci a chlapi...Ti, co dneska nadávají na konzum by si měli uvědomit, jak hluboko měl každý (tedy kromě členů veksláckých a zlodějských partiček) v této době do kapsy a co bylo cílem snažení a hodnotou té doby. Ano, začínalo to oněmi džínami za tisíc od veksláků, přes pořádnej "kazeťák" (rychle prodanej levně za čtyři klacky v době, kdy průměrná mzda, na kterou nedosáhlo stejně jako dnes oněch 60% obyvatel byla cca 2.800 Kč před zdaněním) a vrcholilo to fárem - očesaným Escortem z Tuzexu za 110 tisíc (při bonech za pět). Ano, taková to byla doba. A o tom ten film vypráví mnohem lépe a mnohem přesvědčivěji, než záplava dnešních nervy drásajících "kriminálek" (těm pár dobrým se omlouvám, či spíše těm, kdo je stvořili). Vůbec tyhle detektivky z doby socialismu vypovídají o své době mnohem víc, než si soudruzi dokázali všimnout a představit. A herci? Vaculíka moc v lásce nemám, ale tohle mu sedělo, Kulíšková byla kočka (taky si zahrála v těch drobnostech od Playboye, jaký byl pak pro ni šok, když to po roce 1993 začal Železný vysílat na Nově...) a ti ostatní dnes tvoří (zejména O. Vetchý) elitu oné již střední generace... (20.01.2019)

Kdo nezažil, neměl by hodnotit. Já zažil, přímo v Praze a dokonce přesně v roce natáčení filmu a proto hodnotím. Tu zkurvenou dobu, děsivý nevkus, kýč kam se podíváš. Prahu plnou tupých, poslušně pracujících ovcí (ale pozor, pořád dvakrát chytřejších než mimopražští řepáci!), ale hlavně ty pasáže. Socialisticky laciné a nevkusné, ale pro mne, kluka z vesnice u okresního města, to byla Broadway. Diskotéková barevná hudba pro světa neznalé prosťáčky, srdceryvná naivní lovestory z pasáží. V jediném městě v republice, kde to tenkrát, v roce 1984, žilo rádoby NONSTOP. Pěkné kecy, nežilo. Zhruba mezi třetí a pátou ranní i tam, v srdci komunistické umakartové zábavy („Už je tu zas, zabitej čas...“) , bylo pěkně mrtvo. Tento film je dle mnohých komentátorů sračka (a já jejich argumenty beru), ale současně je to geniální muzejní artefakt, zachycující mravní rezignaci a prázdnotu. Obraz doby. Naprosto přesný. (19.09.2014)