Láska z pasáže

Příšerný scénář, totálně nevyužitý prostor. Když už je v názvu láska, měla tam být láska. Proboha. Ještě, že to zachránil Míša David 🤣 Někdo tady výstižně napsal, že tento film se sluší uchovat jen jako dokument tehdejšího filmového marasmu. Absolutně souhlasím. Distancuji se od argumentů, že kdysi to byl hit biografů - jistěže byl. Jenže kdysi jste neměli taky možnost vidět něco jiného. Natož lepšího. Neměli jste možnost porovnat co s čím, krom pravých českých s*aček s maximálně jugoslávským indiánem. Možná ani ty základní kovbojky s Eastwoodem se ke každému nedostaly. Kdyby tomu tak bylo dodnes, tak jsou pro naši generaci taky oscarové Decibely lásky a další poklady českých žump. Zaplať Pánbů, že to tak není. Dnes je český film prostě mrtev. (15.07.2018)

Vidieť ulice a pasáže Prahy nepokryté reklamnými plagátmi, bannermi či bilbordami je dnes ako zjavenie. Mediálne sa to nazvalo normalizačnou šedivosťou. Tá však skôr vyplývala z toho, že v Prahe sa za socializmu nič poriadne nerekonštruovalo, čo sa týka starých budov a obytných domov. Všetko pokrývali nekonečné lešenia. Omietky boli nedbanlivosťou a nepretieraním obnovnými farbami sivo sivé. Ulicami vírili kúdoly prachu, z toho najmä tá šedivosť. Absencia reklamy v uliciach dojem sivej prítomnosti len zdôrazňovala. Za neskalený pohľad na pôvodné socialistické neónové svietidlá a nápisy na baroch a obchodoch, za vtedajšie pasáže si film zaslúži neostať zabudnutý. V pasáži Lucerna vo filme je reklama, akú už dnes neuvidím, hoc by som chcel: "Program filmového umění - Nonstop.". Príbeh nič moc  - mladý umývač okien má dlžobu u miestneho úžerníka. Popri tom zbalí kolegyňu, podieľa sa na vykrádačkách bytov a kšeftuje s čím režim kšeftovať dovolil - napr. s úzkoprofilovým tovarom, akým vtedy boli napríklad bicykle, či televízory, na ktoré boli v obchodoch poradovníky. V tomto smere je príznačná scéna kedy sa na čerstvo umytom výklade obchodu s cajglami zaskvie rukou načarbaná veľká ceduľa  s nápisom: "Kola nejsou!". P. S. Diskotéky nesmeli vtedy púšťať akúkoľvek hudbu - prehrávkové a inšpekčné oddelenia, udeľujúce licencie nielen hudobníkom, ale aj dídžejom, mali inštrukcie o povinnom púšťaní veľkého percenta domácej a socialistickej tvorby. Aj preto vo filme na didžinách znie síce angličtina, ale všetko sú to len hity Miroslava Žbirku, prespievané do angliny. (27.08.2022)

Kdo nezažil, neměl by hodnotit. Já zažil, přímo v Praze a dokonce přesně v roce natáčení filmu a proto hodnotím. Tu zkurvenou dobu, děsivý nevkus, kýč kam se podíváš. Prahu plnou tupých, poslušně pracujících ovcí (ale pozor, pořád dvakrát chytřejších než mimopražští řepáci!), ale hlavně ty pasáže. Socialisticky laciné a nevkusné, ale pro mne, kluka z vesnice u okresního města, to byla Broadway. Diskotéková barevná hudba pro světa neznalé prosťáčky, srdceryvná naivní lovestory z pasáží. V jediném městě v republice, kde to tenkrát, v roce 1984, žilo rádoby NONSTOP. Pěkné kecy, nežilo. Zhruba mezi třetí a pátou ranní i tam, v srdci komunistické umakartové zábavy („Už je tu zas, zabitej čas...“) , bylo pěkně mrtvo. Tento film je dle mnohých komentátorů sračka (a já jejich argumenty beru), ale současně je to geniální muzejní artefakt, zachycující mravní rezignaci a prázdnotu. Obraz doby. Naprosto přesný. (19.09.2014)

Sakra, v těch 80. letech musela bejt v Československu snad větší spotřeba Coca-coly, než v USA. Když vidim ty filmy z tehdejší doby, tak mam pocit, že nikdo neměl na práci nic lepšího, než navštěvovat bary a diskotéky a nalejvat se tam Coca-colou. Jinak Vaculík má sice účes jako debil, ale tady ukázal, že narozdíl od Tofifého, to rozhodně nebyl špatnej herec. No jo, jenže tenhle film (a jemu podobný) prostě stárnou, takže dneska na to divák spíš kouká jako na strašnou prdel, jaký ty lidi dřív měli bizarní účesy a hadry (ovšem hlavní záporák měl mikinu LONSDALE - WHAAU), jak choděj večer na diskotéku chlastat Coca-colu a trsaj tam na nějaký hitovky od Michala Davida a pak si zajdou zahrát skořápky s ministrem kultury. Hmm, když o tom tak přemejšlim, tak je to strašná hovadina, ale stejně dávám 3 hvězdičky. (10.04.2007)

Příběh party z Václaváku nutí trošku k zamyšlení. Pavel toužil najít si něco lepšího, co si nemohl splnit. Chtěl jít svou vlastní cestou a tak se začal pohybovat na hraně zákona. Tipoval byty pro své kamarády a to se mu nevyplatilo. Nedivím se, že většina holek po Vaculíkovi šílela. Na některé písničky Michala Davida začínám být alergická. (29.05.2009)