Pěsti ve tmě

Amerika má Rockyho Balbou, my máme Vildu Jakuba. Každý příběh je sice o něčem jiném, ale spojuje je to stejné - láska a poctivá touha po vítězství za každou cenu. Dokonce i hudba Zdeňka Bartáka v některých momentech připomíná Billa Contiho. Každopádně atmosféra třicátých let je dokonalá a i po herecké stránce také není co vytknout. Pěsti ve tmě jsou nejlepším režisérským počinem v kariéře Jaroslava Soukupa. Po revoluci už nenatočil skoro žádný dobrý film, ale pouze kopu trapných idiotských hovadin. (08.05.2017)

Historie tady dostala na frak víc než borci v ringu, ale nebudu zbytečně rýpat, protože to bylo ku prospěchu napětí i příběhu. Jaroslav Soukup natočil zvláštní sportovní drama se společenským přesahem, a s téměř mystickou atmosférou. Té pomohla náladová kamera a netradiční zvuk s hudbou. Donekonečna opakovaný hlavní motiv se do sportovního filmu zdánlivě nehodí, jenže nádherně podkresluje dobu postupně opouštějící příčetnost. Nezbytné tréninkové koláže nepostrádají dravost ani potenciál diváka vyhecovat, takže jako příprava na rozhodující zápas slouží víc než dobře. Skvělý film, po němž ještě víc zamrzí, do jakého filmového bahna Soukup po revoluci spadl. (12.09.2022)

Na název filmu jsem narazil v jedné diskuzi, název mi nic neříkal a tak jsem si to tady musel najít. Překvapilo mě, že jde o český boxerský film a tak jsem se musel podívat. Vašut za mlada je docela bourák a ten jeho sixpack. Dobová atmosféra je pěkný retro. Celkově mě film dost překvapil, nečekal jsem, že máme českou verzi Rockyho. (10.03.2018)

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)

Sólo pro křídlovku...a ,,Rockyho" z Holešovic! Velice dobrý, ba téměř vynikající retro film ze sportovního prostředí situovaný do druhé poloviny 30. let 20. století, které jsou ve filmu také hodně cítit. Věrohodně zvládnuté boxerské scény, hodně podařené tréninkové sekvence s přiznanou inspirací ze zaoceánského pravzoru, prvního Rockyho, dokonce i s podobně znějící hudbou a sprintujícím Vašutem. Ten je vůbec největší devizou, typově přesný, skvěle motivovaný (též herecky, jak ho normálně nemám rád) i sportovně připravený, dobrá režie, téměř se nechce věřit, že to natočil tentýž Jaroslav Soukup, který později tvořil a tvoří obskurnosti typu Discopříběhů, byvších poldů a ukradených Dagmar... jak hluboko se dá umělecky klesnout...a z jakých výšin... (07.07.2007)