Pěsti ve tmě

Fenomén, který si dodnes nedokáži vysvětlit: režisér, který celý život systematicky produkoval hromadu šrotu, a herec, který se nikdy nenaučil pořádně hrát - přesto ti dva dohromady stvořili skvělý, strhující a dynamický film, který skoro nemá chybu. Tedy snad až na Janu Krausovou, která dokázala nezklamat a i zde obdařit svoji postavu nezaměnitelnou unylostí, z které občas člověka rozbolí kdesi tam uvnitř. Ale jinak... málem skvost. Silný příběh, dobrý hlavní hrdina, mrazivé napětí blížící se války. (30.08.2009)

Opět špatně udělaná dobovka, kde funguje jen ta Eliška Balzerová jako Ema Gabrielová a ďábel Pepa Nedorost jako Kurt Schaller. Co na tom, že po Holešovicích rozestavěli pár reto aut, reklam a pokusili se rekonstruovat Lido-Bio a uvedli Pokušení - když se půl filmu Vašut producíruje v tý svý kožený bundičce a vypadá jak Patrick Swayze? Maskéři a rekvizitáři by se měli stydět a porozhlédnout se po reáliích roku 1936 a zapomenout na zřejmý Soukupův vzor - film Rocky. Hudební podkres operuje neustále dokola s jediným hudebním motivem a autentickou taneční hudbu supluje Havelka. Ale těšila jsem se na český příběh o jiném Schmelingovi a dala jsem tomu opakovaně šanci. (11.03.2009)

Český Rocky boxuje za svoju česť aj za svoju vlasť. Film je dobre zdramatizovaný a o hereckých výkonoch netreba pochybovať. Nedalo sa ale vyhnúť klasickému klišé boxerských filmov, teda veľa behania mestom a ďalšieho monotónneho trénovania. Aspoň hudba bola k tomu vybraná veľmi vhodne, myslím že nie nepodobná tomu Rockymu. –––– Ten Hitler je moc nebezpečnej člověk. Pokud neskončí v cvokhausu, přivede do neštěstí moc lidí. (15.09.2019)

Vôbec mi neprekáža, že som opäť proti všem. Film ma sklamal. Nielen tuctovým námetom, ale aj vatou vyplnenými miestami, dialógmi i vtieravou hudbou. Najviac mi však prekážal ten, ktorého ostatní najviac chvália - Marek Vašut. Neviem, či mal v úmysle pôsobiť ako afektovaný frajer s klobúkom a la Robert Redford a gestami nie nepodobnými gestám Paula Newmana alebo to bolo mimovoľné. Aj mne, ako absolútnemu laikovi, pripadal predvádzaný box viac ako bitka, než box. Okrem toho, znázorňovať v roku 1986 krv nejakou nafialovelou farbou považujem za šlendriánstvo. Takže môj rovesník ostáva v mojich očiach režisérom jediného slušného filmu, za ktorý považujem Záchvěv strachu. (05.09.2022)

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)