Romaneto

Zajímavý kousek s pochmurnou atmosférou, tmavé fiakry, klapot koňských kopyt, potemnělé uličky, všudypřítomná bída, každodenní špiclování a strach z cholery. Vynikající herecké obsazení, zejména skvělý Viktor Preiss jako Jakub Arbes, Pavel Pavlovský coby Xaverius a nemohu nezmínit Jiřího Pleskota, ten byl v roli Dedery bezchybný. (24.07.2019)

Tento snímek obestírá chmura. Prakticky na každém kroku. Ale není to chmura tvůrčí, nýbrž atmosférická. Na ulici umírají psi i lidé, všude mlha a nebo kouř z páleného nábytku. Splašky. Žebráci. A fízlové! Mezi tím vším se pohybuje Jakub Arbes v podání Viktora Preisse a snaží se pomáhat těm kdo si to zaslouží, psát a občas i pohovořit s nějakou sličnou slečnou. Doba je ale nevlídná a ne každý kouká vlídně i po Jakubovi... Výše jmenovaný herec podává klidný a vyrovnaný výkon, žádné afekty jak ho také občas známe. Řekl bych že nasál trochu té herecké bravury pánů Brzobohatého a Lukavského a je to velmi příjemné pro celkové vyznění. Možná trošku klopýtá scénář, kdy v první polovině snímku řešíme možnou střelbu do davu protestujících, v druhé záhadu obrazu přítele Xaveria. Ale čert to vem. (18.04.2023)

Neprávem pozapomenutý film, jehož největší slabinou je scénář. O osobosti Jakuba Arbese se dozvíme velmi málo, převažuje téma c.a k. politického, sociálního a třídního útlaku. Ve srovnání např. s Neffovými Sňatky z rozumu nebo Zlou krví takový scénář určitě neobstojí. Závěrečná scéna Arbesa s Nerudou působí tak trochu komicky, až cimrmanovsky (co třeba „romaneto“?). Špičkové herecké obsazení – škoda jen, že herci nedostali příležitost své postavy rozehrát, protože jsou napsány velmi ploše, což se bohužel týká i postavy titulní. Co se opravdu povedlo, je podmanivá hudba (Z.Barták) a u J.Soukupa tradičně propracovaná výprava. Už kvůli ní film stojí za vidění: pěkné kostýmy, „autentické“ malostranské exteriéry a šerosvit, který výstižně zachycuje atmosféru „chudé“ Prahy strádající cholerou a bídou. (14.06.2010)

Tak vizuál nádherný, jistě inspirovaný obrazy Jakuba Schickanedera. Ty potemnělé uličky s chodci rozplývajícími se v tmě a v mlze ,bludičkové světlo plynových luceren a intimní světlo petrolejových lamp, tmavé kočáry jedoucí za svými tajemnými cíly. Jistě skvělá scéna pro příběh s tajemstvím. Bohužel však nebyla tato scéna využita pro regulérní zfilmování Sv. Xaveria, ale k jakémusi mixu tohoto příběhu s životopisnou skicou o Arbesovi, což se trochu bije. Nemohu soudit nakolik je ten životopisný díl reálný, připadá mi romantizovaný, a postava Rainera je snad zcela vymyšlená, protože příliš svým osudem připomíná nešťastného Karla Sabinu. Arbesův zájem o otázky sociální je zde (jasně dobově) podtržen, ale to vcelku odpovídá skutečnosti. Hodně dobré herecké výkony dotlačí tento film na slabé čtyři hvězdy. (29.11.2015)

„Ale to nemá s politikou nic společného, nezávadný fejeton.“ „Jde přece o to, kdo ho napsal.“  Omšelá Praha 70. let a redaktor, který se snaží neztratit obživu, ale taky nezaprodat svou čest ve světě špiclů a policejních provokatérů. Že by Soukupův film z roku 1980 nebyl jen obrazem stísněných poměrů za rakouské monarchie? Příběh o tom, jak se Jakub Arbes snaží očistit dělníky odsouzené kvůli demonstraci a zároveň získává inspiraci pro romaneto Svatý Xaverius, právě díky těmhle dvěma liniím dokáže udržet divákovu pozornost.  Působivá je vizuální stránka - v ulicích se snoubí kouř a pára, opadané zdi, žebráci na kostelních schodech jako pokračování chrámových svatých a mučedníků a dezinfekční ohně v ulicích spalující slamníky po obětech cholery (a Nerudovi, který to s Arbesem sleduje, se pro změnu už možná rodí myšlenka na slavný fejeton Kam s ním), temné průjezdy a špinavé dvorky pavlačových domů, a sem tam vystřižené takřka malířské kompozice. (16.05.2021)