Záchvěv strachu

Bezvýchodná situace. Případ Františka Vinického je symbolickým mementem pro všechny, kteří byli v různých historických obdobích politického i společenského útlaku postaveni před těžká osobní dilemata, útočící především na čest a svědomí člověka. Soukupův film si zachovává neoddiskutovatelné skvělé přednosti scénáře i režie. Patří mezi ně jistá kamera, až do detailů propracovaná výprava i stavby, jasně budované a pevně vedené hlavní postavy i hned celý trs skvělých hereckých výkonů (Brzobohatý, Kvietik, Němec, Besser, Geprtová, Kostka, Brabec, Sklenčka...), který rezultuje z tohoto souhrnu předností. Metoda soustředěného nátlaku je, zdá se, nejúčinnější zbraní totalitních mechanismů. V každé době a za všech okolností. (25.02.2017)

Velmi malý počet shlédnutí, obrovská škoda. Skvělý počin od Jaroslava Soukupa, vynikající kamerou a s celou plejádou českých herců, kterým vévodí fenomenální Radoslav Brzobohatý. Rok 1848 v Praze, propuštěný František Vinický , český vlastenec se po vykonání trestu vrací zpět do Prahy. Odboj proti mocnářství byl tvrdě stíhán a Praha byla protkána špicly a fízly. Lze zahnat člověka do kouta? Lze. Lze ho udolat? Lze. A lze ho i zabít? Kdoví.... (27.08.2016)

"Vždycky se musí dělat nějaké ústupky, vždycky se musíme přizpůsobit..." Tahle velmi věrohodná exkurze do časů policejního státu za Bachova absolutismu (se skvělou výpravou) nabízí úžasnou historickou paralelu k policejnímu státu za komunistického režimu. Jaroslavu Soukupovi se zde podařilo zejména velmi přesvědčivě zachytit atmosféru nedůvěry a strachu. Skoro se mi nechce věřit, že to tehdejší cenzura pustila. Po herecké stránce samozřejmě výborný Radoslav Brzobohatý, ale možná ještě lepší František Němec coby vrchní policejní komisař, z jehož pokušitelského jednání přímo mrazí.  Musím ocenit i hudbu Zdeňka Bartáka, zejména podmanivé sólo trubky. (24.04.2022)

Po Romanetu nabídl Jaroslav Soukup další exkurzi do období po revolučním roce 1848 a opět dokázal přesvědčivě zachytit atmosféru strachu a nedůvěry, v níž mnozí právem spatřovali narážku na časy normalizace. Vynikající je práce s prostředím, centrum Prahy tu skutečně budí dojem jako by se divák ocitl v 50. letech 19. století, k tomu herecká elita. Závěr je v zájmu vyznění možná až moc násilný (opravdu by si to dotyčný nenechal vysvětlit? Vždyť ty praktiky tajné policie musel znát víc než dobře) ale jinak spokojenost. Opravdu se nechce věřit, že režisér, který se uvedl do československé kinematografie v 80. letech několika velmi kvalitními díly (např. Pěsti ve tmě), skončil u majora Maisnera a podobných pytlákovin. (17.07.2021)

Jo, jo v 80. rokoch bol Jaroslav Soukup udajnoiu nadejou cs kinematografie a mnohi falosni proroci mu predpovedali velku buducnost. No ty pico ... teda pardon, som sa pomylil, chcel som napisat ze div sa svete , som si hovoril. Beznadej tu vyplava na povrch snad asi v kazdj scene, vyborne zobrazena Praha 2. polky 19. storocia, brzochudobny fakt na urovni, ludi ako Kvietik doteraz neznasam : 70 % (14.09.2019)