Blízká setkání třetího druhu

Well, well, well, jak by pronesl Jan Werich (O stvoření světa)....Steven Spielberg je bezpochyby mistr svého řemesla a většinou svých snímků to dokazuje. Blízká setkání nejsou výjimkou. Dokonalé záběry kamer, perfektně naaranžované scény, skvělý výběr hudby, jež je z dílny výborného Johna Williamse, a v tomto případě i parádní vizuální zpracování. Nemohu ovšem hodnotit lépe. Nemám rád filmy o mimozemšťanech (výjma Vetřelci, Predátor,...), v nichž máme tu "čest" jim pohlédnout do tváře. Kdyby zůstalo u počáteční atmosféry, kde nic pořádně nevidíme, ale můžeme se obávat toho, co venku je, byl bych nadšený. V tomto případě jsem však byl spíš znuděn představou tvůrců o mimozemské civilizaci, jejich vzhledu, pohybů, gest, chování,...Velmi kladně však hodnotím spojitost se zmizelými bombardéry, lodí, lidmi, atd. Chybička: Ve scéně, v níž Royova žena opouští s dětmi dům a je s nimi v autě, říká dětem, aby zamkly dveře. Sama se nakloní ze sedadla řidiče na dveře spolujezdce a zamačkává knoflík na zamknutí. Všimněte si, že její dveře ho mají stále vystrčený. Zřetelně vidíme, jak se Roy blíží k autu a směřuje k jejím dveřím. Následuje záběr z místa spolujezdce a dveře u řidiče jsou již zamknuty (knoflík je zamáčknutý), přičemž Ronnie se teprve v tuto chvíli odvrací od spolujezdcových dveří. (23.12.2011)

Možno boli očakávanie až príliš vysoké a to sa následne muselo odraziť na konečnom hodnotení. Budovanie atmosféry strachu z neznámeho si predstavuje tak trochu inak. Musím sa verejne priznať (možno to ale bolo tou celodennou únavou), že prvú polovicu som prevažne pretrpel. Neskôr však dejstvo začalo naberať aspoň aké také grády a ku koncu sa všetko prejavilo na jedničku. No čo z toho, keď prvá polovica vážne nestojí za nič moc.( (22.04.2012)

První polovina fantastická, druhá trochu rozbředlá, ale zakončená audiovizuálním eye-candy orgasmem. Scénář je chytrý a myšlenkově pronikavý a Steven přichází s tolika famózně inscenovanými momenty, které buď nádherně odkazují ke klasikám žánru (nejnápadněji k Vesmírné odysee), nebo tvoří inspirační podklad pro hromadu budoucích následovníků, že jestli někde a někdy, tak právě roku 1977 bych hledal znovuoživení a nakopnutí science fiction k nebeským výšinám kinematografické zábavy. Tempo sice chvílemi kolísá a ne úplně každý záběr má své neotřesitelné opodstatnění, ale je to prostě zatraceně vynalézavé a můžu zaručit, že takovouhle husinu byste při setkání s mimozemskými jevy nedostali možná ani v reálu (natož v jakémkoli jiném filmu). Pořád jeden ze zlatých hřebů žánru, který se hravě obejde bez jediného! výstřelu či slůvku o možném násilí. Instant classic. 85% (05.04.2012)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Tenhle laskavý Spielbergův sci-fi film na mne vždy znovu zapůsobí a cítím, jako bych se setkání u Ďáblovy věže ve Wyomingu zúčastnil i já. Geniální Spielbergova režie, skvělé triky a výprava i výborný casting (toho malého kluka Barryho nadšeného pro zmrzlinové mimozemšťany jsem přímo baštil). A klíčová pětitónová melodie Johna Williamse: http://www.youtube.com/watch?v=ENnJxu_y-nU&list=RDqDDThITaAhw Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=bDSFfphswpY (15.12.2013)

Jak je možné, že jsem v dobrodružném vysokorozpočtovém sci-fi spektáklu s kongeniálně obsazeným Truffautem slyšela kosmickou ozvěnu melancholického Lost in Translation? Samota-odcizení-sblížení-odcházení-naplnění. Pod našima rukama se počala tvarovat hora, jakýsi nepravidelný útvar, který začal vyrůstat všude kolem nás. Podej mi ruku, řekl pěti tóny. A já mu ji podala. (02.06.2008)