Purpurová barva

Herecké výkony skvělé, ale jinak je tohle tak hnusně schematické a patetické, až mám pocit, že je to neuvěřitelné, že ten film má tak vysoké hodnocení. Skoro si myslím, že je to opravdu mnou, ale na druhou stranu, nebude to tím, že Spielberg natočil film o černoších pro bílé, aby bílí mohli říct, že tohle tu chybělo? Popravdě takový "Komorník" je lepší a v emocích uvěřitelnější. (09.12.2015)

Spoilery! Konečně někdo ukázal, že tolik let utlačované černé opičky nebyly také zrovna žádní svatouškové. Pánové byli skuteční gurmáni a nejvíce si pochutnali na pěkně čerstvém černém masíčku, které bylo ještě pár let pod zákonem. V ideálním případě na masíčku, které vzešlo z vlastního pytlíčku. Ne vždy si však mohli dopřát takový luxus a často museli přijmout, co se zrovna nabízelo. Naštěstí s sebou nesla nekvalitní produkt spoustu multifunkčního vybavení. Produkt uměl uklízet, vařit, skrýval v sobě několik použitelných otvorů a v neposlední řadě uměl skvěle posloužit i jako dokonalý boxovací pytel. Úvod filmu byl podstatně drsnější a zajímavější než celý zbytek. Bohužel snímek s přibývající stopáží přinášel více a více cukrové vaty a směřoval ke konci, který způsoboval cukrovku. Divím se, že se nekonalo nějaké národní povstání, když si ani jedna nominovaná opice neodnesla z předávání Oscarů vyplakanou odměnu. Naštěstí tu o chvíli později existovala rozumná lepší rasa, která se rozhodla tato zvířátka v jejich nejlepším zájmu zkrotit a zachránit jim tak život. (09.08.2018)

Purpurová barva je příběh o ošklivém káčátku, které i přes ty největší útrapy dokázalo přežít. S použitím lehce patetických vět se dá říci, že je to film o pošlapané lidské důstojnosti a jejím těžkém znovunalézání. Film je to klidný. Tuto mírnost naruší dvě scény, které jako by vypadly z nějakých žánrových filmů (rvačka v baru a zpívající průvod na konci). Dodávají příběhu pravý černošský nádech, směs doutníkového kouře, smutného blues a gospelů. Snad jen ten happyend mohl být méně rozesmátý. Tak už to má ale pan režisér rád. (26.10.2006)

Spielberg za svou kariéru natočil pěknou řádku diváckých megahitů, ze kterých se navíc tetelila nadšením i Akademie. Z jeho filmů tryská filmařské sebevědomí, obrovský tah na branku a schopnost bavit ne tím, že někdo na plátně udělá vtip - vtipná je prostě Spielbergova režie. Pokud má slabinu, je to bruslení na tenkém ledě sentimentality plus občasná potřeba být doslovný a stavět věci do očividných kontrastů. V mých očích takhle pohořel Schindlerův seznam, Vojín Ryan a aktuálně i Purpurová barva. Zmíněný zápor je však možno Spielbergovi odpustit - málokdo jiný totiž dokázal napříč generacemi tak suverénně natáčet filmy pro masy a vždy být... no prostě zábavný. Purpurová barva je úchvatná zejména ve svých prvních dvou třetinách; tak brilantně vyprávěné, mistrně zahrané a vkusně vtipem opatřené mainstreamové drama by člověk pohledal. Potud jasných pět hvězd. Před závěrem však přijde poněkud náhlý zvrat a všeho toho tajtrlíkování se sestřičkou navrátivší se z Afriky začne býti moc, nemluvě o příjemném, nicméně okatém zadostiučinění, kterého všechny postavy dosáhnou. Má slova jsou samozřejmě nadnesená, žádný velký propad se nekoná, nicméně na tak mistrovsky rozehrané drama z prostředí černošké komunity bylo nakonec zážitku méně, než být mohlo. (20.01.2012)

Šílené široce rozkročený příběh, který poprvé odhaluje jednu ze Spielbergových slabin - pokud má pocit, že vypráví důležitý příběh, má strach, aby k němu byl dostatečně uctivý. Tím se často lapí do pasti přílišného sentimentu, zbytečně dlouhých jímavých scén a neschopnosti vypustit některé sekvence za účelem trochu ten film zkompaktnit. Zde navíc nepomáhá to, že každá scéna má jiné tempo a skladatel hudby Quincy Jones vůbec nezná míru, takže v naprosto nevhodných momentech se tam vzletně točí orchestr tří set nástrojů jak v ruskym budovatelskym filmu. Kdyby to skončilo bravurní (leč hodně teatrální) gospelovou vložkou, skrze kterou se v rámci jednoho prostoru propojí hned několik příběhů, jsem podstatně spokojenější, ale bohužel je to Spielberg, takže to nepůjde bez závěrečného loučení v Šedých přístavech. Dost mě ale překvapilo, jak je příběh tolerantní a trpělivý s postavou Dannyho Glovera, která zaslouží viset od své první scény. (05.12.2021)