Purpurová barva

Určite nie prelomová kinematografia, skôr remeselne zručné spracovanie v umení mnohokrát sa vyskytujúceho námetu o násilne rozdelených a strádajúcich blízkych dušiach. Utrpenie jednej z nich, spočívajúce v otrockom posluhovaní manželovi, je postupne vyvažované odstupňovanými oblomkami radosti ústiacimi do záverečnej všeobjímajúcej a všeriešiacej katarzie. Jednoducho: život v ponížení sa šibnutím čarovného prútika premení na gýčovitú selanku šťastia a lúky plnej kvetov. Nedôveryhodná báchorka & žmýkačka emócií? Áno, ale spôsob, ktorý Spielberg zvolil ma dostal. (29.07.2011)

Šílené široce rozkročený příběh, který poprvé odhaluje jednu ze Spielbergových slabin - pokud má pocit, že vypráví důležitý příběh, má strach, aby k němu byl dostatečně uctivý. Tím se často lapí do pasti přílišného sentimentu, zbytečně dlouhých jímavých scén a neschopnosti vypustit některé sekvence za účelem trochu ten film zkompaktnit. Zde navíc nepomáhá to, že každá scéna má jiné tempo a skladatel hudby Quincy Jones vůbec nezná míru, takže v naprosto nevhodných momentech se tam vzletně točí orchestr tří set nástrojů jak v ruskym budovatelskym filmu. Kdyby to skončilo bravurní (leč hodně teatrální) gospelovou vložkou, skrze kterou se v rámci jednoho prostoru propojí hned několik příběhů, jsem podstatně spokojenější, ale bohužel je to Spielberg, takže to nepůjde bez závěrečného loučení v Šedých přístavech. Dost mě ale překvapilo, jak je příběh tolerantní a trpělivý s postavou Dannyho Glovera, která zaslouží viset od své první scény. (05.12.2021)

Pôsobivá, citlivá dráma, ktorá po zhliadnutí nechá len málokoho chladným. Spracovanie je dychberúce, v pamäti my utkvejú krásne zábery na krajinu so žltými pláňami či purpurovými kvetmi. Vlastne, každá postava akoby bola charakterizovaná nejakou farbou. Aj keď je takmer celý príbeh ponorený do utrpenia a bolesti, koniec je krásne vyslobodzujúci a charakterizovaný myšlienkou, ktorú vyslovila jedna z postáv "aj hriešnici majú dušu." (01.10.2012)

Spielberg opět ždímá emoce co se dá, někdy až nehorázně, ale přesto nenastává žádná křeč ani se nesklouzává ke kýči, Purpurová barva je snímek, který výborně mísí slzopudné okamžiky s neopakovatelně komickými situacemi a spontánními projevy černošské kultury a proto těch 150 minut uběhne jako voda s minimem škobrtnutí. Whoopi Goldberg zde ztvárňují zvláštní a podmanivou postavu, která diváka zajímá po celý čas, jelikož vždy se dá na ni oběvit něco nového, nečekaného. Nejsilněji však na mě působila rázná postava ztvárněná Oprah Winfrey, jejíž absurdně podaný přerod v pasivní loutku na mě zapůsobil v nejvyšší míře a i přes značnou míru odlehčení osud této ženy nabízí ryzí, nezkrášlované emoce. Přesto však konec v podobě všeobecného smíření a radosti trochu kazí dojem ze snímku, který velmi dbá na to aby nepřekročil onu míru, která však na konci nevydržela nápor a musela povolit. (14.04.2010)

Myslím, že na tento film pět hěvzdiček absolutně nestačí - šest, sedm by možná dokázalo na nějaké stupnici vyjádřit, jak dobrý vlastně tento film je. Tato naprosto famózní adaptace stejnojmenné knihy si bohužel žádného Oscara neodnesla, ale každého z těch jedenácti nominací by si rozhodně zasloužila. Dokonale vybudovaný charakter postav, oku lahodící prostředí, které dokáže být jak nádherné, tak odpudivé, a hudba, která jednoduše vyrazí dech. Whoopi Goldberg ve své životní roli a stejně tak Oprah Winfrey, která mi byla poprvé někde sympatická (a asi také napsoledy). Takže vážení - žádný E.T., Indiana Jones, Jurský park, nebo Vojín Ryan - ale Barva nachu je Spielbergovo vrcholné dílo. (20.06.2011)