Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

Jedinou slabinou Linklaterova nádherného filmu je vypravěčská ukecanost, takže je divák permanentně zahlcován informacemi a má problém zasnít se do jednotlivých obrazů, což mi přijde jako velká škoda. Jinak vše ostatní je absolutní špička. Rotoskopická animace má stále své kouzlo, dobový soundtrack je precizní a zachycení každodennosti ukazuje, že i ty nejmenší drobnosti znamenají někdy více než slavné historické okamžiky. (14.06.2024)

Dospívání v pozdních šedesátkách (na periferii Hustonu), vesmírný program, parádní dobový soundtrack. A všechno hezky rotoskopicky takže i za výrobu se ušetřilo. Ona už ta forma není tak šokantní jako před dvaceti lety chce to kvalitní scénář, ale s tím Linklater problém nikdy neměl. Takže sláva (!) i na streamech to jde, originálně a autorsky. (03.10.2022)

Příjemné animované vzpomínání na americké předměstí Hustonu v době vesmírného závodu, které je obohaceno klukovskou představivostí, jež se propsala do jeho vyprávění jako dospělého. Apollo 10 1/2 v tomto ohledu nepřekvapí, nezklame a nenadchne. Ikdyž jsem se první půlku dobře bavil, časem to přejde do stereotypnosti, která nic nenabízí, krom tohoto vyprávění. Asi jsem v menšině, ale Linklater mě prostě jeho sentimentalitou nebaví. Cítil jsem to u Chlapectví a cítím to tady. Prostě je to fajn nápad, ale ve výsledku až moc prázdný produkt. K tomu nejsem vyloženě fanda této animace, která je sice líbivá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tento hybrid mezi hraným a animovaným filmem je tak trochu k hovnu. Protože to eliminuje nejzajímavější prvky animace i kamery. 5/10 (07.01.2023)

Dalo by sa povedať, že snímka žiadny príbeh nemá a jedná sa iba o Stanleyho (režisérovo) spomínanie na koniec 60.rokov - obdobie, ktoré v ňom zanechalo z detstva asi najväčšie stopy. A treba povedať, že je to spomínanie naozaj poctivé a podrobné. Linklater tu totiž nezabudne prakticky na nič. Preberieme tak nielen vesmírne preteky a vplyv NASA na tamojšie okolie, ale dôjde aj podrobný opis jeho vtedajších filmových zážitkov, obľúbenej hudby, seriálov či zoznam významných udalostí tej doby. A keďže sa jedná v neposlednom rade aj o príbeh malého chlapca, dôjde aj na rodinné zázemie, vzťah s otcom, piškutálie s jeho súrodencami, detské šantenie a pod. To všetko potom dáva dohromady prakticky dokonalý obraz nielen šesťdesiatych, ale aj detských rokov, ktorý vás úprimnosťou a poetikou úplne vtiahne, a hlavne očarí. Je trochu škoda, že samotný príbeh chlapca letiaceho na Mesiac nakoniec pôsobí pri všetkom v tom spomínaní málinko navyše. Má síce v deji svoje jasné miesto, je mu však venovaných málo priestoru, do hravosti zvyšku snímky príliš nezapadá a na konci neponúka potrebnú katarziu. Tiež trochu pomalšie tempo nemusí sedieť každému. Na druhú stranu, pri striedmejšej stopáži (97 minút) to bude snáď prekážkou pre málokoho. (10.5.2022) (02.09.2022)

[VIDĚNO 3.4] ________ Richard Linklater je prostě někde jinde, protože jeho nejnovější autorský příspěvek je takový tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu vcelku jedno, co si i tom myslí ostatní. 'Apollo 10½' je velice rozmanitá a částečně autobiografická retrospektivní mozaika vyprávěná jako jeden dlouhý a nekončící monolog prostřednictvím hlasu Jacka Blacka, která má v podstatě dvě narativní roviny: 1) nostalgické feel-good vzpomínání na dětství, ideály a každodennost na pozadí bezstarostného popkulturního víru konce 60. let. 2) milostný dopis éře plné kosmického optimismu, kterou lze chápat jako společenskou výpověď o významu přistání na Měsíci.... To vše pojaté skrze fascinující rotoskopickou animaci na pomyslném pozadí velké oslavy dětské imaginace, představivosti a dobývání vesmíru. A upřímně by mi vůbec nevadilo, kdyby byl celý film stylizován v duchu oné první poloviny, tedy výhradně jako mozaikovitá reminiscence/memoár kde absentuje jakýkoliv příběh, protože ten entuziasmus s jakým Linklater opěvuje nuance dětský naivity a nostalgicky přikrášlenýho revizionismu - neboli malých dějin na pozadí velkých dějin - se jen tak nevidí. Okouzlující zážitek. (11.04.2022)