Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

Scenárista a režisér Richard Linklater se u svých filmů občas inspiruje svým životem, sem tam jsou poté jeho filmy realizované skrze rotoskopii, techniky, která hrané záběry překresluje do animované podoby. Linklater tak již realizoval své filmy Sním či bdím? i adaptaci románu Philipa K. Dicka Temný obraz. Třetí Linklaterův film, který je realizován s pomocí rotoskopie je poté inspirován jeho dětstvím, zároveň sází na poměrně sympatické a především retro dobrodružství, které má neskutečné kouzlo. Film ovšem nejspíš spoustě uvízne v hlavě především díky zmíněné rotoskopii.   Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku je Vizuálně kouzelný, zároveň ovšem funkčně napsaný film. Jde o převyprávění toho, jak jeden malý chlapec kdysi dávno vnímal přistání Apolla 11 na měsíci a jak v něm tento malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo probudil neskutečnou fantazii a skrze to vtahující dobrodružství. Apollo 10 1/2 sází na vtahující svět dětské fantazie, který je jednoduše roztomilý. A dokáže připomenout i takové dobrodružné klasiky od Stevena Spielberga či Roberta Zemeckise.   Do jisté míry se dá Apollo 10 vnímat jako dokudrama, které tak trochu rekonstruuje konec 60. let a jak tehdy ta zásadní událost rezonovala ve společnosti. Linklater film původně zamýšlel realizovat jako hraný film, skrze využítí rotoskopie je ovšem Apollo 10 přeci jen hravější. Za pochodu působí jako přesně příběh z vyprávění někoho, kdo tu dobu zažil (Linklater ostatně scénář napsal dle vlastních zážitků/pocitů z té doby).   Stejně jako většina Linklaterovy tvorby je poté Apollo 10 1/2 taková upřímná zpověď tvůrce, kdy se v tomto ohledu Linklater jako tvůrce nikam neposouvá (a nejspíš ani již neposune). Linklater se svým životem inspiroval už tolikrát jinde (Omámení a zmatení, trilogie Před), těchto nostalgických retro záležitostí v poslední době vzniká víc a víc, Linklater to ovšem celé dokáže realizovat tak zručně, že stopa po nějaké výjimečnosti přeci jen není zásadní lamač vazu. Především i proto, že dobrodružství Stanleyho je skutečně kouzelné a dokáže přitom realisticky odrážet dobu, ve které chlapec vyrůstá.   Apollo 10 1/2 by vlastně mohlo obstát (i když by se rázem stalo pro mnoho diváků méně stravitelnější) bez onoho vesmírného dobrodružství a po vzoru nedávného Belfastu vlastně jen skutečně vyprávět o dospívání v nějaké době, kdy by ani nebylo nutné vysvětlovat kontext toho, že zrovna probíhá Válka ve Vietnamu, Richard Nixon je hovado a jedna celá doba vlastně končí. Linklater místo standardního vyprávění o svém vyrůstání ovšem právě přibalil ono vyprávění ve vlastních představách, které filmu dodává onu půvabnost, kouzelnost i roztomilost. Rotoskopie má svoje kouzlo, především na tom celém ovšem funguje právě ona nostalgie a osobní vklad.     Linklater možná nepřekvapil, dokázal ovšem, že má nadále zručné ruce. Kouzelnou rotoskopii doprovází milé, kouzelné dobrodružství zasazené do rekonstrukce doby konce 60. let, která zároveň zaručuje, že po delší době na Netflixu vzniknul originální film, na který se dá nejen dívat, ale je přitom i velmi kvalitní....... (01.04.2022) (méně) (více)