Tajuplný ostrov

Tajuplný ostrov patří k mým nejoblíbenějším knížkám od Verna. Tento seriál ji sice nějak zásadně neprzní (pokud tedy nepočítám kostýmy posádky Nautila a různé sci-fi vymoženosti, které by rozesmály i Tónu Hluchoněmce), nicméně je pojat spíše jako takové klasické robinsonovské dobrodružství pro děti, které se místy celkem vleče a nudí. Kolonizaci ostrova pod taktovkou pana Smithe je tu na rozdíl od knížky dán hodně malý prostor. Nejlepší částí seriálu jsou titulky s povedenou hudbou a klasickými obrázky z verneovek. (14.08.2012)

Po těch letech mě překvapilo, jak se TO vleče: kluk jde za útes pro mušli a divák fakt čeká, dokud se za 10 minut nevrátí. Vadí to ale? Není to spíš chyba týhle doby, že potřebujeme neustálou akci a nejsme ochotni chvíli počkat (ostatně si vzpomínám, že pro nedočkavce existuje verze sestříhaná dio formátu celovečerního filmu - když jsem ji viděl v našem agitačním středisku, tak mě, milovníka seriálu, hodně rozladila)? K tomu jsou tu chvílemi překvapivě realistické dialogy a jedna z nejvýraznějších titulkových melodií na světě. Jo a inženýr Smith patřil k největším hrdinům mýho dětství. Víc než na 2 díly teď k stáru koukat asi nebudu, ale kdysi to pro mě byla jedna z nejmilejších věcí, které se objevovaly v komunistické televízi. (04.10.2010)

Seriál zhlédnut celý. Jako jeden z mála (jak si tak čtu komentáře pode mnou) tento seriál nebudu hodnotit podle míry nostalgie, protože na tomto jsem nevyrůstal a viděl jsem jej až teď, celých 37 let poté, co byl tento seriál natočen. A co můžu s potěšením říct, je hlavně fakt, že Tajuplný ostrov má vzestupnou tendenci. První díl mě opravdu nebavil, druhý byl nevýrazný… ale pak se něco zlomilo a já jsem to prostě nevydržel a v jednom dni jsem si pustil všechny další díly pěkně za sebou. A jsem rád, že jsem tomuto povedenému dílku dal tu možnost a nehodnotil jsem ho po dvou prvních dílech, protože to by se mé hodnocení pohybovalo okolo dvou hvězd. Příběh se totiž začal parádně rozvíjet, k postavám jsem si vybudoval nějaký vztah a pak už to šlo ráz na ráz. Sice mě trošku zaskočil fakt, že i když je to postavené na charakteru kapitána Nema, tak jeho představitel je na obrazovce cca. hodinu čistého času, ale pak jsem si uvědomil, že tenkrát byl Omar Sharif asi velká hvězda, takže si to mohli dovolit. Nicméně co mě opravdu nezklamalo a co si budu ještě dlouho pamatovat, byla ta krásná a skvělá hudba. O kostýmech či efektech raději pomlčím, protože to už tenkrát muselo vyvolávat spíše úsměv na rtech než úžas a dodám, že srovnání se Ztracenými není tak úplně od věci (samozřejmě to myslím tak, že si tvůrci Ztracených pár věcí vypůjčili z tohoto seriálu). Hlavně díky poslední epizodě můžu dát čisté čtyři hvězdy. (05.10.2010)

Protože jsem holka, tak mě verneovky moc nenadchly. Tohle je ale jediný seriál podle předlohy Julese Verna, který jsem viděla ještě na základce a utkvěl mi v mysli. Ještě dnes cítím mrazení v zádech, když trosečníci zahlédli třpytící se body. Napětím jsem tenkrát ani nedýchala. Odměna za sledování jejich putování byl okouzlující kapitán Nemo. (25.03.2009)

Naivní dílko s chaotickou kamerou, tisíc a jednou chybou skriptu, poloochotnickými hereckými výkony (ještě zvýrazněnými českým televizním dabingem s naprosto tragickým Pepíčkem Zímou), směšnou výpravou a lacinými triky, spíš uspávací než dramatické – božínku, jak málo mi tenkrát stačilo k absolutnímu uchvácení. Plus pravda ještě naléhavá ústřední melodie (kterou mi hodný táta zapsal do not, abych se ji mohl naučit na flétničku a zahájit tak svou celoživotní dechařskou kariéru) – vlastně snad jedině díky hudbě to drží trochu pohromadě. Ovšem pozor: mí dva filmově až příliš vzdělaní puberťáci to o čtyřicet let později celé odkoukali taky, sice s mnoha posměšnými poznámkami, ale zahnat se od toho nedali. Že by přece jen nějaká dovedně ukrytá nadčasová kvalita? A jedna věc je mi na tom z dnešního pohledu ohromně sympatická – samozřejmost, s jakou se tu do civilizovaného světa počítají arabské země. (22.03.2015)