Кольская сверхглубокая
The Superdeep
Obsahy(1)
Kolský superhluboký vrt je největším těžebným zařízením v zemi. V roce 1984, v hloubce více než 12 kilometrů, něco napadlo pracovníky. Po těchto událostech je objekt uzavřen. Malý výzkumný tým jde do podzemí, aby zjistil, jaké tajemství se skrývá v nejhlubší díře na světě. To, co zjistili, se ukázalo být největší hrozbou v historii. Nyní je budoucnost lidstva v jejich rukou. (LIVINGDEAD)
(více)Videa (1)
Recenze (100)
Jo, jo... Rusové. Ty osmdesátky jim prostě sednou. Vše na co se podíváte vypadá perfektně. Dokonce i fabulace proč byl uzavřen Kolský vrt je zajímavá. Co je znatelně horší, je soudnost na balanc tlachacích pasáží a samotné délky. 1/4 by šla prostříhat a jen by to prospělo. Prostě scénář se vleče. Ještě že v “US&A” neokoukali zběsilí střih a jiné laciné berličky. Díky tomu se na to kouká dobře (a to nemyslím jen kozolepou pipku z Jugoslávie). ()
Škoda. Rusové pořád ukazujou, že dokážou natočit technicky povedenej film, kde nešetří ani promyšlenou prací s kamerou, ale zrovna v tomhle případě jim to zdatně kazí zbytečně roztahanej a děravej scénář a podivná práce s hercema, poněvadž pokud by si člověk chtěl o Rusech udělat obrázek právě na základě tohodle filmu, tak by si řekl, že jsou to občas proklatě stoický postavy, který nerozhází ani pohled na ženskou, která má celý záda prorostlý houbama a plísní, a při vědomí toho, že jim právě na hlavu málem spadlo 5 kilometrů skály a permafrostu, nehnou ani brvou. Práce s postavama je tu vůbec taková podivná, protože tu absolutně nefunguje chemie mezi nima, a ten jeden zvláštní pokus o romantiku je tu tak trochu směšnej a už vůbec nevyvolává tu emoci, kterou chtěl. Do postav se tak prakticky nedá proniknout a hlavní ruský Ripleyový (ano, taky fightí s potvorou jen v kalhotkách a tílku!) člověk fandí jen proto, že se na ní hezky kouká (hlavně v tom tílku!)... vím, jak povrchní. V čem tenhle film ovšem vládne je atmosféra, podpořená slušnou hudbou (nepočítaje dobovej sovětskej pop nebo co to mělo bejt), fajnovej závěr a ústřední potvoráctvo, který gameři sice určitě znaj z několika her, ale ve filmu jsme to, pokud vím, ještě neviděli. ()
Oproti právě okomentovanému Sputniku je to žánrově ujasněné, což je pozitivum. Druhým pozitivem je Milena Radulovič, která se zřejmě díky Balkánské hranici (alias kolik deka nechá střela z DŠK z kosovského Albánce) etablovala v ruském filmu. I prostředí výzkumné laboratoře s bílými kachlíky působí tak nepříjemně, jak asi mělo a trikaři (ve stylu staré dobré animatroniky) a výtvarníci se docela vyřádili. Tím ovšem pozitiva víceméně končí. Postavy jsou představené dost nepřehledně, případně nejsou představené vůbec, logika prohrává víceméně kontumačně (kdo pochopil, proč mluvíme o permafrostu, zimě a vůbec, ale pak tam najednou máme 200°C, a vysvětlí mi to, vyhrává zlatého bludišťáka) a opakování je sice matkou moudrosti, ale když se dva lidé hned po sobě projeví jako zrádci, tak to zavání trochu bezradností scénáristy. Alespoň jsem byl ušetřen pokusů o filosofii a samotný závěrečný zvrat není úplně marný. S logičtějším vývojem a lépe představenými postavami by to vůbec nemuselo být špatné, škoda. Avšak stále je to lepší než prequel Věci, to je dlužno dodat. ()
Hážu do stejného pytle jako Sputnik, avšak možná s poznámkou, že efekty a atmosféra tu byly vcelku pěkně propracované. Scénáristicky je to ale takový zmatený spletenec a občas jsem i přemýšlela, kde se ty postavy zrovna teď nacházejí, o co se snaží a proč se rozdělili. Když se budu věnovat i postavám samotným, už absolutně ani nevím, jak vypadaly, což vypovídá něco o jejich působení na diváka a snaze navázat jakékoliv empatie. Co se týče námětu jako takového, na tenhle nápad jsem se těšila extrémně moc a Kolský vrt je prostě lákadlem pro asi každého vášnivého záhadáře. Jestli ale naplnil moje očekávání? Rozhodně ne. Sklouzne to přesně tam, kam jsem nechtěla a dost bych ocenila, kdyby si to nehrálo na takovou super vědeckou výzkumnou cestu. Závěrem bych to přirovnala ke třetí řadě Stranger Things, protože to to ve mně evokovalo asi nejvíc. ()
Ja neviem, Rusom voľajako tie horory nejdú. Ono to vôbec nie je zle natočené. Miestami je dokonca podzemná ruská Vec fakt slušná jazda. Ale je to dlhé ako (ruská) krava, postavy sú neviditeľné, herci ani sympatickí, ani nesympatickí a obsahuje to strašne veľké množstvo nudných scén, kedy sa dá nezáživnosť krájať, takže si všímate blbosti (fakt si na také miesto obula tenisky?). Koniec nemá konca kraja. ()
Galerie (37)
Photo © TrioFilm
Zajímavosti (4)
- Název filmu se objeví až se závěrečnými titulky. (pornogrind)
- Minimálně od roku 1997 se internetem šíří městská legenda, že vrt byl zastaven z důvodů údajného provrtání se do „pekla“. Nicméně samotná legenda je staršího data, poprvé se pravděpodobně objevila v anglofonní části světa v rámci vysílání Trinity Broadcasting Network v roce 1989. Ruští inženýři údajně měli spustit do vrtu mikrofon, který měl zachytit podivné nářky. Tento audio záznam koluje na internetu jako autentický. Nicméně jedná se o část soundtracku z roku 1972 k filmu Baron Blood, který byl pouze částečně remixován. (Zdroj: Wikipedia.cz)
- Houba, o které jedna z postav mluví, je v roce 2017 objevená brazilská houba Ophiocordyceps unilateralis. Ta dokáže ovládat chování mravenců. Když její spory proniknou do organismu mravenců, pomocí doposud neznámé chemické reakce způsobí, že mravenec se začne pohybovat úplně jinak než předtím. Opustí sám mraveniště – už to je výjimečné a zcela nepřirozené chování – a nedaleko něj se zakousne do nějakého listu. Přesněji řečeno do spodní strany listu. Tam pak zůstane bez pohybu, dokud nezemře. Tím teprve ale začíná to nejhorší. Mrtvý mravenec se začne plnit stále přibývajícími sporami. Ty pak ze zhoubovatělého těla stále zavěšeného na listu vystřelují; protože jsou blízko mraveniště, je poměrně velká šance, že nakazí dalšího mravence, a houba se tak dál rozmnoží. Podle vědců, kteří tyto podivné houby zkoumali, jich existují celkem čtyři druhy. (ČSFD)
Reklama