Rocky II

Je původní Rocky filmem, který nutně nepotřeboval pokračování? V podstatě ano. Film, který vyhrál Oscara, vyhrál ho pro režiséra Johna G. Avildsena a udělal ze Sylvestera Stalloneho přes noc hvězdu, byl ovšem zároveň obřím megahitem a k filmu o boxerovi se přeci jen pokračování dávkuje snadno. Avilden se sice k režii Rockyho vrátil až u neslavné pětky, Stallone se ovšem tentokrát kromě scénáře chopil i režie, kdy pro něj šlo o jeho druhý režijní projekt po jeho debutu Cesta k ráji. Stallone se tedy vrátil a s ním i výrazný zbytek obsazení, především nechyběl ten nejdůležitější - Carl Weathers a jeho návrat do role Apolla Creeda.  Apollo Creed byl založen na Muhammadu Alim, kdy zkušený boxer vnímá utkání v ringu už jako show, i když poté minule vyhrál na body, vítězem toho legendárního večera byl prakticky nezkušený Rocky. Odveta není v bojových uměních žádnou novinkou, především v případě, kdy jde o čest, slabost pro ring a tentokrát navíc ne vyloženě o show.  Rocky se musí po závěru prvního filmu popasovat s novou slávou, zároveň s nastávající rolí otce. Rocky klidně mohl skončit prvním filmem a ten by mohl fungovat sám o sobě. Stallone ovšem napsal dojnou krávu, která dávala nějak smysl, ať už v rámci práce se samotným Rockym nebo polidštěním samotného Creeda. Ten si v Rockym II prochází formou jistého vykoupení a Weathers dělá z Creeda Rockyho nejkomplexnějšího protivníka. Nic proti Mr. T nebo Dolphu Lundgrenovi, jejich Clubber Lang a Ivan Drago ovšem byli především mlátičky, které hereckého talentu nepobrali. Weathers zvládá komplexní osobnost Creeda herecky prodat, sám Stallone ostatně jistě nejen kvůli pietě dodává, že série Rocky do jisté míry stála právě na Weathersovi. U Rockyho II se v kontextu série projevuje konflikt mezi seriózním filmem blockbusterem .V Rockym II chybí Hulk Hogan nebo roboti, nechybí zároveň pohled na to, jak se člověk vyrovnává s rychle nabitým bohatstvím a že Rocky sice lehce nabyl, může ovšem také rychle pozbýt. Nechybí konflikt s Adrianou v podání Taliou Shire ohledně návratu do ringu, zároveň poté povedené finále, kde se ukáže, že ani v ringu nemají chybět esa v rukávě. Finále Rockyho II je díky tomu správně intenzivní a vyvolává pocit, že v ringu skutečně bojují dva profíci bojující na maximum. Vyhrát ovšem může jenom jeden z nich. Rocky II je pořád příběhem smolaře, který je ovšem eso v ringu. Je to pořád přeci jenom dojná kráva, která nemá takovou emocionální sílu jako první Rocky. Souboje v ringu jsou přeci jen působivější (je vidět, že film tentokrát stál 7 milionů dolarů a ne pouze 860 tisíc dolarů jako první film), rovina o tom opustit boxerský život a přizpůsobení se normálnímu životu ovšem do jisté míry nefunguje tolik působivě. Emoce výrazněji zvládl dávkovat Rocky IV a závěrečný šestý film Rocky Balboa, Rocky II přesto dokázal obstát jako důstojný nástupce prvního filmu. Kdyby všechny dojné krávy měly takový tvar, svět by byl mnohem hezčí. Rocky II zcela jistě vznikl jako film, který musel vzniknout, protože byl první film oscarovým megahitem, i přes nenaplnění mu poté nechyběly ambice. Ty se ve finále zvládly naplnit tak napůl, přesto je Rocky II fajn nástupcem, který jenom nepatří mezi ty nejlepší pokračování (to radši šáhnout po čtyřce a šestce), rozhodně je ovšem lepší než slabší Rocky III a především tragický Rocky V. Stallone tak své průlomové postavě rozhodně v roce 1979 neudělal ostudu, především je ovšem Rocky II definitivně tím filmem, který udělal Apollo Creeda a z Creeda udělal Weathersovu životní roli. Apollo Creed totiž zůstává i po letech Rockyho nejlepším protivníkem. I parťákem.... (03.02.2024) (méně) (více)

ODVETA. To je to slůvko, které by se dalo napsat jako podnázev druhého dílu. Jednička vtrhla do světa ověnčená 3mi Oscary, takže od druhého dílu se hodně čekalo, jak co se tržeb týče, pak i kolem příběhu samotného. Sylvester Stallone překvapil u prvního dílu svým schopným scénářem, kde kombinoval přímočarou surovou dávku citů a emocí s osobitým postojem k síle vůle. Totéž se pokusil vložit do dvojky a aby jó ukázal jak umí city dávkovat, předávkoval nás diváky dokonale. Ve snaze vyždímat s téhle pocitové duševní linky diváka maximum, maximum z toho co tam jednička ještě ponechal, vydoloval tak akorát leckdy kýčovité momenty a ona uvěřitelnost a skutečnost, kterou jednička oplývala se zde mění v laciné divadélko. Jednou vás sice chytí za srdíčko romantická svatba, ale pak za pár týdnů, či měsíců jenž se vám před očima odehrávají stihnout tolik silně emotivních momentů? V tom už rejžování nezakryjete. Stejně ty chyby co udělal při sestavování děje (ani ne tak u dialogů), tak to samé zopakoval i v režii. Na jednu stranu přidal více akce, na kterou se v prvním díle čekalo spíš dosti marně, ukázal konečně trénovat oba borce, aby divák měl možnost srovnání a chápal do jakého pekla že se to ten hlavní hrdina žene, na stranu druhou absolutně zašlapal tu přímočarost, nevyumělkovanost. Hudba opět jasně hovoří o plusech, znovu nás provází tou tréninkovou flusací mašinérií plnou bolesti a přemáhání, znovu v rukou skladatele Billa Contiho, kterému sekundoval i Stalloneho bratr Frank. O dynamičtější kameru se postaral Bill Butler. Škoda že tou zvýšenou dynamikou nejen tréninku ale i souboje samotného pohřbil tu uvěřitelnost o které jsem už mluvil. Herecké obsazení, které se prakticky nezměnilo předvedlo standard, kterým spíš dohrávalo role z původního filmu, než aby se je snažilo nějak rozvíjet pro originální pokračování. Talia Shire se ze zamlklé podivínské dívčiny proměnila v pěknou ženu v domácnosti, ale přes snahu stejně jako v případě Burta Younga na své předchozí vystoupení hledí z povzdálí. Burt navíc ze své zamindrákované charakterní postavy udělal pouhou rekvizitu. Naopak Burgess Meredith, který v jedničce nestačil na oduševnělého Slye dostal více prostoru a umě ho využil k stejnému a možná i trochu lepšímu výkonu než posledně. Dokonce mu při zběsilé adaptaci dialogu vystřelilo i naslouchátko. Najde se tu spousta malých chybiček a přes ty co jsem jmenoval to byl hlavně střih a pak (za což už tvůrci nemohou) nedotažený dabing, kde kupříkladu pozlacený pás pro mistra světa v boxu zaměnili na černá pás jako v karate, nebo při úderech levačkou neustále opakovali, že borci boxují pravou a levou si naopak šetří. Když si odpočítáte snahu svézt se na vlně úspěchu Rockyho, když nebudete počítat dojemné momenty a jen se s nimi ztotožníte, pak vás film nemůže úplně zklamat. Když pominete předvídatelný ale vynucený konec a vzpomenete na některé příklady z budoucí tvorby pana Stalloneho, dostanete pořád slušné hodnocení. Měl jsem tu 3 hvězdičky, které jsem dal už před řádnou dobou, ale dneska bych ještě 1/2 přidal. (12.01.2005) (méně) (více)