Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Úspěšná a divácky oblíbená hořkosladká komedie o životě, v níž hlavní roli hraje láska, odvaha, smích i smrt. Film vznikl podle scénáře Haliny Pawlowské, která tu čerpala inspiraci ze svého vlastního rodinného zázemí. Autorka v něm s humorem a ironií sobě vlastní, ale i s pochopením a soucitem vzpomíná na svého otce a další svérázné a zemité příbuzné, pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, na své mládí a s ním spojené nešťastné lásky a ztracené iluze. Vše na příběhu Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, odehrávajícím se v průběhu dvaceti let, které prožívalo Československo po ruské okupaci. Peripetie hrdinů jsou nahlíženy s ironií a humorným nadhledem. Střídají se zde bouřlivé komediální situace se slzami. Hrdinové této komedie však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát je platné a dobré… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 1

Recenze (204)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Honza mě opravdu nemiloval. Byla jsem přesvědčená, že je to proto, že jsem jediná z celé třídy neměla prošívanou bundu.“ A bez „cool“ prošívané bundy to prostě nejde…Je mi záhadou, že mně film tak dlouho unikal. Napraveno. Je to kovaná hořká tragikomedie, která má řadu zábavných, stejně jako smutných scén, navrch i docela zvláštní, poetickou atmosféru (skvěle propojenou s hudbou), škoda však, že jen místy. Jinak je to hodně o hercích a postavách. Zdaleka největší hvězdou je Franciszek Pieczka, jehož naturel a vůbec ztvárnění tvrdohlavého, dominantního muže („Řek sem mat, tak je to mat!“) vyniká v každé scéně. Ale bavilo mě i „trdlo“ Ivany Chýlkové (nejvíc jsem se zasmál u jejího „krasobruslení“), stejně jako řada dalších méně či více trhlých postaviček. O to víc zamrzí, že filmu postupně ztrácí tempo. Závěrečné „uzavření kruhu“ se mi ovšem líbilo, celkově dám slušné 4*. „Ale já potřebuju sanitku!“ - „Pořád taky volali sanitku, ale vůbec nepřijela. A tak mladá Popenková rodila doma.“ - „Ježišmarja!“ - „Ale to dítě to myslím přežilo…“ ()

heihatchi 

všechny recenze uživatele

Musím se přiznat, že začátek byl pro mne velmi těžký. Ačkoliv se film natočil v roce 1994, tak ani dnešní CGI triky nebo maskéři by nedokázaly udělat z Chýlkové 14ti leté dítě, když se vlastně narodila jako zralá žena. Takže scéna před školou, kde s aktovkou seděla na zábradlí, byla pro mě obrovským NE a já dostal sto chutí film vypnout. Ještě že se tak ale nestalo. Neboť jsem snímku přišel postupem času na chuť a mohl si tak vychutnat to skvělé finále! ()

Reklama

lucascus 

všechny recenze uživatele

Ne úplně špatný film, ovšem z této solidní látky a tohoto herckého složení se dalo vytřískat rozhodně více. Tak na film velmi lehce zapomenete a v paměti vám zůstane pouze určitá patlanina života mezi Prahou a Podkarpatskou Rusí. Na druhou stranu, určité scény jsou víc než dobré, především ty s výtečným Franciszkem Pieczkou. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Hrdinové hořké komedie Milana Šteindlera ironicky děkují za každý rozbřesk v socialistickém státě a kritika děkuje režisérovi, že po revoluci vznikl jeden z těch koukatelných filmů. Výjimečnost v něm opravdu nespatřuji. Problém je už v tom, že film je zahlcen celou řadou postav, které s klidem šlo vypustit, a jelikož k proškrtání nedošlo, tak kolem opravdu početného příbuzenstva hlavní hrdinky panoval opravdu více než solidní zmatek a orientovat se v nich dalo pořádnou fušku. S vtipnými pasážemi bych to neviděl také tak proklatě vtipně. Film držel "hostující" Francizsek Pieczka, jehož nervozní a démonicky vzteklý otec, byla figura opravdu nepřehlédnutelná a mistrně odvedená. Ostatní herci jako by kolem něj a v závěsu.Vybavím si Chýlkovou, Etzlera, Hanáka a především zajímavou rusovlásku Dagmar Edwards. Tihle jmenovaní odvedli své role pěkně a zapamatovatelně. Dohánět absurditu vtipným příjmením hlavní hrdinky "Hakunděková" se paní scénáristko Pawlowská nedělá. A bohužel, ta absurdita se pak do filmu tlačila a s přetopenou minutáží stále víc rostla a ukrajovala si značnou porci pro sebe. Občas to bylo dobré, ale měl jsem pocit, že režisér měl dojem, že bez ní vtipu nedosáhne. Dějový rytmus vázl. Epizodní střídání scén je u Šteindlera v kurzu a film díky nim nabral po čase monotonní koloběh, kdy se střídaly scény rozčíleného otce do běla a trampoty slečny Hakunděkové s pravidelnými návštěvami nálevny, kde se po "sklepácku" glosovalo. Jen s podivem, že se toho neúčastnila představitelka této netradiční herecké formy Eva Holubová, která takto byla přítomna ve Šteindlerově vyváženějším debutu "Vrat se do hrobu" rovněž z pera paní Pawlowské, a podle mě s vtipnějším inkoustem. Film bych celkově zkrátil. A ten konec to bylo co?! Ten se tedy opravdu nepovedl. Výsledkem je vtipně i nevtipně poskládaný film, který zajímavě ironizuje, ale do vyzrálého díla mu něco zásadního chybí. Zřejmě se to "Něco" ztratilo v kotli mnoha postav a dějových represálií, které se střídaly tak horečně, až to bylo na škodu. Po čase vidět neškodí, ale vracet se k tomu opakovaně, mně nepřijde dvakrát zajímavé. Mé hodnocení: 60% ()

keka68 

všechny recenze uživatele

"Dneska nikdo nepude domu! Když mám narozeniny, budeme pít až do rána!" Svérázný humor a náhled na demotivující život v totalitní společnosti pohledem nezdolatelného otce Vasila pobaví přesto, že k pobavení je v oné době vskutku málo. Další a další komické situace, vtipné hlášky ( Hanka byla kráva...a je kráva pořád) a výborná Ivana Chýlková, Bára Hrzánová..zkrátka tahle komedie se Šteindlerovi velmi povedla. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (15)

  • Milan Šteindler nevěděl, koho obsadit do role slizkého estébáka, a aby nikoho neurazil, tak si ji zahrál sám. (korbitch22)
  • Dáša (Tereza Brodská) má v bytě sovětský televizor Rubin C714D z roku 1976. Jednalo se o jeden z prvních barevných přijímačů v Československu. (sator)

Reklama

Reklama