Perníková věž

Je to hrozně ujetý, stejně jako jsou vyjetí oba hlavní protagonisti. Co je ovšem trochu problém a česká klasika zároveň, že ten film neví, čím chce být. Jestli komedie nebo drama, tak nějak to plave mezi tím. No, je pravda, že některý ty dialogy jsou opravdu skodo až debilní, ale řekněme, že vzhledem k tematice se to dá asi trochu tolerovat. Jsou to hodně vydřený tři hvězdy. Možná spíš 2,5/5*. (11.05.2016)

Je to naprosto neškodná blbost, kterou jsem ale viděl s partičkou v kině a jelikož jsme před tím byli na pivku, o to víc se nám to asi líbilo. Například scénka, kdy zhulenej maník prochází s botama v ruce před televizorem, kde sedí rodiče a myslí si, že je neviditelný, je scénka k popukání.................moje hodnocení = 6,5 z 10. (04.10.2014)

Pokud chtěl Šteindler natočit film z prostředí české drogové subkultury, moc se mu to nepovedlo. Měl si nejdříve zjistiz, jak to tam chodí a ne odkoukat ( nebo vymyslet? ) pár hlášek. Takhle mladí nemluví ( nebo ne pořád ). Je to dost nevěrohodné a trapné, tedy až na těch pár zdařilých. Celý příběh mi připadá dost neuvěřitelný, spíše jako z nějaké americké akční komedie o pomstě. (04.05.2004)

Svého času se na tenhle film chodilo jako na nové Samotáře, jenže on je spíš nový Requiem For A Dream. Pochopitelně bez všech jeho kvalit. Příběh je stejně banální jako předvídatelný, což u Aronofského drogového thrilleru nevadilo, ale Perníkové věži to podráží nohy, protože jinak není kde brát. Herci jsou - mimo sympatického Jana Dolanského a Vladimíra Marka úplně tuctoví, a navíc příšerně dabovaní. Mix zvuku je celý ohavný, což atmosféře rozhodně nepřidává. Scénář se ji navíc ředil neustálými vtípky, z nichž většina jen prošuměla. Šteindler zkoušel co se dalo, takže jsem měl občas pocit, že točí absurdní drama. Krásným příkladem je zpívací scéna, která nemá vůbec žádný důvod, pointu, ani význam. Zaujal mě alespoň depresivní závěr. Před dvaceti lety mě z něj trochu mrazilo. Dnes už ani to ne. (10.02.2022)

Je to hodně depresivní film ale je v něm taky spousta srandy. Každopádně miluju scénu kdy si oba kámoši vyprávěj svý zážitky po hulení trávy a nebo tu kdy si jedno malé roztomilé zvířátko najde cestu až do sousedovic guláše.Ale konec, konec ten se teda moc nevydařil. Nebo jestli vydařil tak to se páni autoři aspoň u mě trefili dost vedle protože konec je horší než studená sprcha uprostřed bezstarostnýho spánku. (10.08.2005)