Perníková věž

Tak nevím, co si o tomto filmu mám vlastně myslet. Předně: u mnoha českých snímků jsem si už zvykl na jakési nerealistické herecké projevy. Beru to za takovou „naši malou milou českou poetiku“. Mnohé by navíc vysvětlovalo i jméno režiséra Milana Šteindlera, člena to „kultovní party“ Sklep. To, co je zde však na prostoru 110 minut předvedeno, se nedá chápat jinak než jako špatně odvedená filmařská práce. Herci předvádějí přehrávaní tak vysokého kalibru, že se to jen stěží dá v očích diváka chápat jako „tvůrčí záměr“. Scénář Martina Němce je po obsahové stránce zajímavý, ale forma je natolik chabá a filmově natolik zvláštně (chápejte: nechtěl jsem napsat špatně) zpracovaná, že většinu diváků zpracování prostě „nechytí“ (a tím pádem to „schytá“ i stránka obsahová). Film má samozřejmě i své pozitivní stránky: například pěkné úvodní titulky. :o) Ale také samozřejmě věci většího významu: zajímavě nasnímané některé sekvence filmu, dobrá hudební složka. Cením si také úplného začátku filmu - rozruch v bytě Jakubových rodičů - silně mi připomínal (a pokud je tak opravdu, pak dobře parodoval) začátek jednoho veleúspěšného akčního sci-fi thrilleru. Shrnuto a podtrženo: pokud se vám snímek přímo nedostane před oči, tak jej zbytečně nevyhledávejte. (14.09.2003)

Podle mnoha ohlasů jsem nečekal nic světoborného, ale výsledek mě poměrně mile překvapil...Nejen že se v "Perníkové věži" najde dost vtipných scének a jiných fórků, které svým způsobem vyvažují nevyrovnaný scénář, ale navíc má Šteindlerův film jedno veliké plus - a tím je samotný závěr filmu...Vlastně ještě jeden důvod, pro který byste měli "Perníkovou věž" zkusit, je skvělý výkon Jana Dolanského. (21.03.2005)

Tohle bizarní dílko, ať už jako drama či sonda do životního stylu dnešní mládeže jen těžko obstojí, ovšem jako zábavná černá komedie na mě působí báječně. Pohodový relax, u kterého, když nic, tak spolehlivě pobaví "houmlesák" Pepa Nos, Pexesovi "gorilky" a hlavně věčně nastřelený, smrtící hlášky vypouštějící Radek (Kuchař) a nečekaně mě pobavil i jindy nesnesitelný Víťa Jandáků. (07.08.2010)

Drogy nejsou rozhodně jen sranda, aneb jak dokonale promarnit skvělej potenciál. Z filmu mohl být další klasický "drogový snímek" se silným rozuzlením. Místo toho tu máme až neuvěřitelně uměle vytvořenou atmosféru, odfláknutý scénář, hromadu osobních tragédií, nucený humor, tuctově kýčovitá hudba, která přebíjí tu jakžtakž dobrou, naprosto šílený postsynchronní dabing ala Troška a poslední hřebík do rakve vyššího hodnocení, je vzpomínková tragikomedie u jezera. Dje se světélkující helmou jsem dělal že nevidím a Radkova závěrečná proměna, je vážně směšná. Chvílemi výborné polohy kamery, občasný, skutečně legrační humor, překrásná, i když opět uměle využitá, dredatá holčina (celá tato kultura je zde až nechutně tlačena) a již zmíněný závěr filmu. To jsou klady, které jsou zatlačeny do kouta předchozími šílenostmi. Ale na hodnocení mi to stačí. Milan Šteindler mě jako režisér nepřesvědčil ani zde. Tohle vzít do ruky M. Ondříček s Janem P. Muchovem nebo V. Michálek (Anděl exit), dopadlo by to absolutně jinak. (20.10.2011)

Jeden z mála nejlepších českých filmů, navíc i soundtracků k tomu. Famózní herecké výkony, snoubení hravého mládí, hranice mezi životem a smrtí, okořeněné o fantastický prostý humor. Divák se cítí doslova sjetý s kvalitními herci (autentickou zkušenost možná nabrali ze svých bouřlivých let) a o to má ve filmu o feťácích jít (já sjela snad milionkrát tento film). Kdo pointu scén nechápe - evidentně nebyl mlád... (16.12.2014)