Režie:
Dušan RapošScénář:
Dušan RapošKamera:
Jiří FojtíkHudba:
Dušan RapošHrají:
Eva Vejmělková, Maroš Kramár, Bolek Polívka, Chantal Poullain, Marián Geišberg, Marián Slovák, Eva Krížiková, Božidara Turzonovová, Eva Rysová (více)Obsahy(1)
Strhující film ze života narkomanů. Příběh lásky a pádu do propasti, která nemá dno. Zároveň příběh otce, který zachraňuje svoji dceru z náručí "sladké smrti". (oficiální text distributora)
Recenze (65)
Hrozná sračka a nezávidim těm co na to koukali a museli na to koukat z povinnosti školní. U tohodle bych fakt umřel nudou, ale kdyby jenom nudou. Je nádherně vidět, že tenhle film vznikal za jediným účelem a to zdárně poučit studenty škol jak se to s drogama má a jak to může dopadnout, když se člověk drogám plně oddá. A krom toho mi to strašně připomíná Rekviem za sen, o to horší to je, že rekviem vzniká až dva roky po tomhle, o čemž by se dalo říct, že režisér je jakýsi inovátor, ale takovýhle příběh by dokázal napsat i sedmnáctiletej člověk právě drogama postihnutej, což netvrdím ani o scénáři Rekviemu, tam to alespoň Arronofsky dokázal natočit, ne jako slovenský režisér Dušan Rapoš. Fakt se tomu vyhněte obloukem. Materiál obsahující zdejší "film" je značně toxický a pro srdce diváka dosti nebezpečný. ()
Tak koukám, že tohle byl oblíbený trest pedagogů za všechny ty připínáčky na židlích. Ano, i já jsem to viděla v rámci povinného školního představení. Rodiče mě děsívali zkazkami o svých povinných představeních, kdy byli týden co týden vyvlékáni na sovětské válečné filmy. Já bych po tomhle vnímala jako nesmírnou výhru, kdyby nás příště vzali na film o tom, kterak Fjodor Vladimírovič hrdinně padl u Stalingradu za stranu a za vlast. ()
Nebýt Art Film Festu, možná bych tento pro mě dosud neznámý film vůbec neobjevil, a nebýt freddyho (jehož tímto zdravím! :)), zřejmě bych na film Dušana Rapoše do kina nikdy nezašel. Ironie způsobila, že mě Rapošova Suzanne povětšinou bavila i mnohem víc, než nejeden aktuálně oceňovaný současný film na stejném festivalu. Lehce undergroundový styl svobodných devadesátek z toho silně páchne, přes lehce bizarnější nádech nejedné scény však rozhodně má něco do sebe a dokázal u mě zesilnit zážitek autentickým otiskem své doby i jistou pachutí, která sedla rovněž k samotnému tématu a životě hlavní mužské postavy. Filmu od počátku nechybí poutavé nápady (zrcadlo v záchodové míse, až fantaskní nádech v malbách nebo kostýmovém tanci pod vlivem drog), v úvodu vtáhne nejedním vtipem (hlášení na železničním nádraží), dostatečně představí postavy a rozvíjí silné psychologické drama s bohatým dějem, napětím, emocionálně působivými momenty... zvláště ve druhé polovině s postavou Suzannina otce a dilematem ohledně dítěte a neprosperujícího vztahu k zfetovanému malíři dochází na nejednu silnou scénu. Eva Vejmělková tu pořád oplývala křehkým půvabem a dokáže díky svým přednostem podobně specifickou roli utáhnout, Kramára jsem absolutně nepoznal a vyrušila mě příliš známá tvář Bolka Polívky. Byť pocitově lehce přehnaný, i závěr podtrhl nezapomenutelný dojem, stejně jako krásně tajuplný poslední expresionistický záběr a stejnojmenná píseň Leonarda Cohena. Ve světě určitě vznikly vydařenější filmy s tématem drogové závislosti, ale celkový zážitek mi na 4 hvězdičky vystačí. [75%] [Art Film Fest 2024, Košice] ()
Slabé, nepropracované, mnohdy kýčovité. Se samotným jádrem by se daly dělat věci, ovšem bez nastavení nechutnou omáčkou. Celá herecká plejáda ukázala, že umí hrát, ale ani to nestačilo. Vyzdvihla bych uměleckou stránku - postel, obrazy, hra s kovem a jinými rukodělnými materiály., celkové prostředí feťáckého doupěte. Postava navrativšího otce působila jak pěst na oko. Morální bahno stejně mladou Suzanne pohltilo a film skončil, tak jak skončil. A její přesvědčení, že vše je pro blaho děťátka a že ji jako čistou může následovat otec dítěte v momentálním absťáku, vyznělo jako fanatické promlouvání nějaké sekty. ()
Fontána pro Zuzanu 2 a půl? Ne, spíš Dávka pro Zuzanu. Rapoš se tentokrát rozhodl, že poučí mládež o škodlivosti drog. Naneštěstí autor selhává na podobných problémech, které má série Fontán, chvílemi divák neví, jestli režiséra víc zajímá svět antimateriálních umělců Kramára a Zuzany, nesmyslné filozofické žvanění nebo cíl natočit varovný film o úskalích drogové závislosti. Stopáž je přešvihlá a film se i přes pár svěžích nápadů (snaha smažek přestat fetovat tím, že se spolu připoutají na pár dní ke sloupu) vzápětí sám shazuje spisovnými intelektuálními dialogy zdevastovaného feťáckého páru a naivním chováním hlavní postavy, které kulminuje k závěru. "To ty jsi zabil naši lásku... A co to je za lásku, která vstává a usíná se smrtí?" K tomu přičtěte smrtelně vážný herecký výkon Polívky a tradiční Evu Vejmělkovou (solidně namluvené lyrické dialogy) versus figurky jako ďábelský drogový boss, majitel útulku a Chantal Poullain, která je ve filmu jen protože se dokáže bavit s Bolkem francouzsky. Poslední ránu z milosti zasadí "šokující" komický konec a otázka, kdo sakra byl ten kulhající chlápek na ulici. Právě míra nechtěného komična a absurdní zábavy umožňuje film shlédnout bez epileptického záchvatu. A na závěr ještě jeden citát: "Miluješ smrt víc než mě. Jsi jenom vosková figurína, která se bojí slunce!!!" ()
Galerie (1)
Zajímavosti (5)
- Úvodná scéna na vlakovom nádraží bola natáčaná vo Veľkých Levároch. (Jello Biafra)
- Film videlo v slovenských kinách 98 324 divákov. (Raccoon.city)
- Film sa natáčal v lokalitách Bratislava, Kamenný mlyn, Stupava a Paríž. (Raccoon.city)
Reklama