Perníková věž

"Hele, máš prasklou auru .. Slep si ji .. tu auru .. Slep si, slep si.", neskutečné hlášky, nepřekonatelný Jan Dolanský v téhle "feťácké" roli. Je trochu škoda, že celý film se v podstatě točí kolem smrti Evy, ale nakonec Jiří Schmitzer, který přijde s konečným rozuzlením všechno zachrání. Bylo by to lepší jako "hořko-sladká" komedie, než jako drama, ale nakonec .. Kdo když se na to dívá bere ohled na tu dojemnou stránku týkající se smrti mladé dívky? Já se u toho lámu smíchy a nikdy nemůžu přestat. I kdybych to viděla po sté! (10.12.2013)

Dva nerozluční kamarádi Jakub a Radek mají největší potěšení z drogového rauše. Když se jim jednou za čas v jejich zhulených kebulích rozjasní, nemile zjišťují, že svět kolem nich není jen konopí a pervitin, ale vyřítí se na ně problémy, které jdou za hranici zákona. Tenhle film považuji tak nějak za zapomenutý a vymykající se z tvorby Milana Šteindlera. Ten obměnil svůj ustálený tvůrčí tým, nepovolal k sepsání scénáře svoji dvorní scenáristku Halinu Pawlowskou a pokusil se jít cestou nevšedního experimentu. Vznikl snímek, co má charakteristiku černé komedie s detektivní zápletkou, která nemá problém přejít do dramatického vyostření. V titulních rolích září Jan Dolanský, ještě s chlapeckou vizáží, a Radek Kuchař, ještě před svými 150 kily. Oba vydatně hláškují a daří se jim zvládat i dramatické pasáže. Méně kvalitním tahem se ukázalo zobrazení rodinného zázemí postavy Dolanského. Toho ve větší či menší míře kontrolují jeho rodiče, Michal Dočolomanský a Sylva Legnerová, jejichž působení ve filmu ještě dostalo i retrospektivní pasáž, která ukazuje podivné rodičovské výchovné metody na prázdninové dovolené na chatě u jezera. Ještě se sluší podotknout, že všichni slovenští herci jsou předabování českými herci, přičemž by to ani tak nevadilo, kdyby se nejednalo o známé slovenské tváře, které jsou nebo byly majiteli poměrně libozvučných hlasů. A aby se do filmu dostal i nějaký ten mafiánský prvek, zlotřilého majitele hudebního klubu ztvárnil (zesnulý) Vladimír Marek, poměrně specialista na podobné zloduchy. Film postupně chce rozhodně překvapovat. Scenáristicky i režijně. Režijní styl se svým uchopením blíží k videoklipové formě, která ovšem není nikterak nesnesitelně přehnaná. Scénář scenáristy a skladatele Martina Němce tentokrát spolehlivě odhání dosavadní Šteindlerovu stálou diváckou klientelu. Příznivci jeho opusu Díky za každé nové ráno film moc neocení, fanoušci jeho režijní prvotiny Vrať se do hrobu! také budou nevěřícně zírat, zda se stále jedná o tvorbu toho samého režiséra. Film oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Má svoje tvůrčí finesy, originalitu a zub času ho ještě úplně neohlodal. 8/10 (10.09.2022)

Drogy nejsou rozhodně jen sranda, aneb jak dokonale promarnit skvělej potenciál. Z filmu mohl být další klasický "drogový snímek" se silným rozuzlením. Místo toho tu máme až neuvěřitelně uměle vytvořenou atmosféru, odfláknutý scénář, hromadu osobních tragédií, nucený humor, tuctově kýčovitá hudba, která přebíjí tu jakžtakž dobrou, naprosto šílený postsynchronní dabing ala Troška a poslední hřebík do rakve vyššího hodnocení, je vzpomínková tragikomedie u jezera. Dje se světélkující helmou jsem dělal že nevidím a Radkova závěrečná proměna, je vážně směšná. Chvílemi výborné polohy kamery, občasný, skutečně legrační humor, překrásná, i když opět uměle využitá, dredatá holčina (celá tato kultura je zde až nechutně tlačena) a již zmíněný závěr filmu. To jsou klady, které jsou zatlačeny do kouta předchozími šílenostmi. Ale na hodnocení mi to stačí. Milan Šteindler mě jako režisér nepřesvědčil ani zde. Tohle vzít do ruky M. Ondříček s Janem P. Muchovem nebo V. Michálek (Anděl exit), dopadlo by to absolutně jinak. (20.10.2011)

Tři hvězdičky za dobrou kameru a střih + pokus o pohled na drogy způsobem, který by mohl oslovit spíše, než protidrogové přednášky na školách. Dobrý vizuál ovšem kazí stále tytéž neduhy Šteindlerovy režie, mizerné vedení herců, jalově znějící dialogy, nepřesvědčivá psychologie postav. Připočtěme ještě tu a tam evidentní vykrádačky jiných filmů. To vše navíc podtrženo tím, že režisér naprosto neovládá mluvu teenagerů. Žádný zázrak samozřejmě není ani scénář, celý příběh je dosti nepravděpodobný a vykonstruovaný, ale při slušné režii by se z něho nepochybně dalo vyždímat víc... Celkový dojem: 65% (02.10.2006)

S Radyoem (podle vzoru Limonádovým Joeem:)) se shodneme co do názoru na tři, možná čtyři vtipné scénky (většinou typu "co sem dělal dyž sem měl vokno") a Pepu Nose:) Pak ještě uslyšíte hudbu, která se vám bude líbit nebo nelíbit podle toho jak vám sedí třeba soundtrack k Samotářům, takže pro mě osobně docela plus:) Pozoruhodní dále jsou: citováníhodné hlášky sázející Vladimír Marek, antikonferenciér Otakáro Schmidt a nejroztomilejší tygřík jakého jsem zatím viděl;) Rozpolcenost filmu buď měla symbolizovat rozvrácené životy hlavních (do jednoho smažkoidních) hrdinů nebo jde jen o poněkud nešťastně napsaný scénář...kloním se spíš k druhému názoru. Jako čistě výchovný film by Perníková Věž byla hodně tvrdá, jako detektivka nebo snad noir love story ani náhodou neobstojí, ale z každého si kromě toho špatného nese i některé dobré momenty...smíšené pocity mi vydržely až do závěrečné scény, takže...*** (30.12.2003)