Perníková věž

Dolanský a Kuchař se snažili, ale především díky nesourodému scénáři a nepřirozeným dialogům se jim film zachránit nepodařilo. Dabovaný Dočolomanský působil občas až trapně, stejně jako mnoho scén napříč celým filmem (škorpión, pouštění draka,...). Pozitivně bych hodnotil obrazové zpracování a několik málo povedených hlášek, ale na tři body to nestačí. (29.12.2003)

Kdysi dávno, na jedné pařbě, došel alkohol, nikomu se nechtělo pro nový, ale nechtěli jsme to rozpouštět, tak jsme začali promítat filmy. Jeden z nich, který tam hrál asi do poloviny, byla právě Perníková věž. Už tenkrát (nějakých šest let zpátky) mě film opravdu zaujal, ale asi v polovině se film vypnul a pustil se jiný. Nejen to, jeden "dobrák" mi prozradil závěr tohoto filmu. Nemusím asi zdůrazňovat, že jsem mu "pěkně" poděkoval. A bohužel se mnou (či lépe řečeno s mou pamětí) to funguje tak, že mnoho věcí, mnohem důležitějších věcí, dokážu zapomenout do druhého dne, ale na tohle jsem i za těch pár let nezapomněl, takže když jsem tento film dokoukal po těch cca šesti letech, tak jsem měl zkažený zážitek. Neumím posoudit, jestli bych šel trochu výš, film to je opravdu zajímavý, ale upřímně podruhé ho vidět nemusím a to i přes ten (na české poměry) originální závěr a nějakou tu snahu o docela fajnovou stylizaci. 60 %. (26.10.2013)

Milan Šteindler se podruhé vrátil do hrobu a mezi teenagery. Doba pokročila a jedou drogy, podsvětí, bossové, mafiáni a různý párty... Nevím jestli tohle mělo být drama nebo komedie, nebo mix obou žánrů. Dolanský jede jako vždy na sto procent a nebýt jeho, asi by to bylo zoufalé... Takhle nějak to dopadá, když někdo točí o tématu, které zná nejspíše jen z doslechu. * * (05.11.2012)

Je to hodně depresivní film ale je v něm taky spousta srandy. Každopádně miluju scénu kdy si oba kámoši vyprávěj svý zážitky po hulení trávy a nebo tu kdy si jedno malé roztomilé zvířátko najde cestu až do sousedovic guláše.Ale konec, konec ten se teda moc nevydařil. Nebo jestli vydařil tak to se páni autoři aspoň u mě trefili dost vedle protože konec je horší než studená sprcha uprostřed bezstarostnýho spánku. (10.08.2005)

Balancování na pomezí černé komedie a psychothrilleru se musí sakra umět. Milan Šteindler je fajn komediant, ale jako režisér mě nikdy nepřesvědčil. Ani v Perníkové věži to nezvládl. Díky Janu Dolanskému funguje občas alespoň ta komediální stránka. Pár scén je skvělých, povětšinou jde o hodně slabý průměr. Dramatická (možná myšleno detektivní) rovina nefunguje vůbec. Je to asi originální film o drogách, nicméně ta originalita šla mimo mě… slabé dvě hvězdy. (13.03.2024)