Vrať se do hrobu!

Na počátku 90. let měl debut Milana Šteindlera jistě větší kouzlo, i když řada vtipů a nadsázky z téhle tragikomedie jen tak nezmizí. Halina Pawloská scénářem dokázala, že smysl pro ironii má, i když ne vždy ho dokáže správně projevit a její nekonečné účinkování v televizní sféře má někdy možná až karikaturní charakter. Jinak co se týče hlavního hereckého představitele – možná by slušelo méně společenského odcizení a civilnější herectví. Ale to by se ňoumovský úděl hlavní postavy zřejmě ztratil. Takže beru zpět. 60% (04.02.2007)

Vratˇ se do hrobu je reflexe doby, viděná očima studentů svým dosahem oslovující ročníky o dekádu starší. Generaci která ještě není tak stará aby ji někdo kompetentně odeslal do hrobu, ale už není ani tak mladá aby tam mohla poslat jiné.____Originální netuctový film, našlapaný výbornými dialogy a hláškami, tolik kreativity se tuzemským tvůrcům po revoluci už nikdy nepovedlo do jednoho filmu vložit. Pokud člověka tento hravý humor neosloví, tak asi nemá smysl na film koukat a stačí si jen přečíst název filmu. (09.03.2020)

Stejný případ, jako Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Tzn. Jeden z těch filmů, které musely dozrát, abych v nich viděl víc, než trapnou blbost (ale stejně tak je možné, že jsem k nim musel dozrát já). Přestože hlášky z Vrať se do hrobu nezlidověly stejně, jako třeba ty Svěrákovské, dnes je minimálně pamětníci té doby ocení. Pawlowskou moc nemusím, ale to laskavě ironické vypíchnutí mizérie doby, se jí povedlo. Obsazení Šteidlera byla trefa do červeného a ještě nevyčpělý smrad socialismu, smíchaný s počátečním kýčem západu, byl cítit v každém záběru. A samozřejmě vděčné téma mezigeneračního střetu, nebo stereotypů manželství, dnes vnímám taky jinak...jako zdařilý šťouchanec do žeber jak společnosti, tak dospělosaurů. Dospělí se často staví do role těch, kteří se mladým snaží otevřít oči, ale ono to může zafungovat i naopak. A že to většina dospělých opravdu potřebuje. Takže dobrý. (24.06.2023)

Jeden z filmů, který padl za oběť převratné době, kdy nebylo právě moc času sledovat filmy, ale převládala o to větší chuť je točit... Neprávem polozapomenutá komedie, která svou explozivitou, snahou hledat smysl, úžasnou hravostí, imaginací a kreativitou tvůrce, snahou přesvědčit diváky o tom, že točení filmu je hra, naplnila svých 96 minut skutečně třeskutým obsahem. V české komedii dodnes nepřekonané hlášky, roztomile ,,sklepácký" Milan Šteindler, dosud nezkažený možnostmi filmového průmyslu (viz Perníková věž a jeho pozdější filmy)... První filmový popřevratový kult! Hodně podobný osud čekal třeba i podobně fenomenální Pějme píseň dohola... (30.04.2007)

Název jak od starýho Romera, pozadí uklízečky Haliny přes celou úhlopříčku a sebedestruktivní projekt sociologa Víti, na jehož hlavě by šlo naštípat šest hektarů lesa a on by vám přitom ještě teskně zapěl "O Tannenbaum".. Krutě pravdivá pouť po kouzelných scenériích bezstarostné existence až po song Nikdy se nevrátí pohádka mládí, přičemž výsledek výzkumu nepřinesl (jako tradičně v téhle branži) nic objevného a já jdu vynést odpadky. Šteindler, hlavně v prvních dvaceti minutách, evidentně odkoukal grimasy bezradného trouby od nejslavnější postavy Rowana Atkinsona.. (13.10.2011)