Vrať se do hrobu!

Stejný případ, jako Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Tzn. Jeden z těch filmů, které musely dozrát, abych v nich viděl víc, než trapnou blbost (ale stejně tak je možné, že jsem k nim musel dozrát já). Přestože hlášky z Vrať se do hrobu nezlidověly stejně, jako třeba ty Svěrákovské, dnes je minimálně pamětníci té doby ocení. Pawlowskou moc nemusím, ale to laskavě ironické vypíchnutí mizérie doby, se jí povedlo. Obsazení Šteidlera byla trefa do červeného a ještě nevyčpělý smrad socialismu, smíchaný s počátečním kýčem západu, byl cítit v každém záběru. A samozřejmě vděčné téma mezigeneračního střetu, nebo stereotypů manželství, dnes vnímám taky jinak...jako zdařilý šťouchanec do žeber jak společnosti, tak dospělosaurů. Dospělí se často staví do role těch, kteří se mladým snaží otevřít oči, ale ono to může zafungovat i naopak. A že to většina dospělých opravdu potřebuje. Takže dobrý. (24.06.2023)

Krásný film o druhé míze a snaze vypadnout zase zpátky, do let, kdy svět byl jednodušší, bez závazků a plný radostí. Bohužel z tohohle rychlíku (žena, práce, děti) když už jsme jednou nastoupili vyskočit nejde a kdo se o to pokusí dá si většinou pořádně na hubu jako Víťa Jakoubek. Přesto obdivuji každého, kdo se o to pokouší. Námět je perfektní, nesledujeme jen utahaného chlapíka, co kouká po mladejch holkách. Máme tu vědce, který provádí výzkum u nějž je sám sobě laboratorní krysou ! I já se kloním k názoru, že je to Šteindlerův nejlepší film. Snad jen v té Tv by to mohli dávat s většími odstupy aby nám tahle milá komedie nezevšedněla. * * * * (05.11.2012)

Tak to asi nerozdejchám, až přijdu za nějakou hezkou mladou holkou s cílem navrhnout jí inspekci mé postele a ona mě řekne, vrať se do hrobu ! V tu chvíli utržím asi největší KO mého života. Naštěstí jsem kluk šikovná a už mám plán jak i v padesáti oslním každou mladou holku. Do ucha píchnu kříž /pro balení křesťanek /, do nosu půlměsíc / pro balení muslimek / na hlavu si nastříkám barvy v podobě národní vlajky / pro balení nacionalistek /, na krk dám velkej pozlacenej řetěz / pro balení hip hoperek /, na tričko I´m rebel / abych zdůraznil svou odlišnost od konzumní společnosti /, na břicho si nechám vytetovat mapu Vietnamu / pro balení ženské části naši "skorovětšiny" v České republice /, záda nechám volný /pro balení výtvarně nadaných děvčat /, na záda si dám batoh / pro balení cestovatelek /, na nohy si navléknu sukni / pro balení lesbiček /, na jednu nohu si obléknu sportovní botu /pro balení holek sportovkyň /, na druhou nohu si obléknu Martenku / pro balení anarchistek /, na obličej si nasadím menší hranaté brýle a nasadím výraz světáckého všeznalce / pro balení intelektuálek / a kolem pasu si vystavím nejnovější typy mobilů všech značek / pro balení materialisticky založených holek /. Ještě jsem přemýšlel jak oslnit romky, ale to je o držku, náhodou bych jim to v posteli špatně udělal a ještě bych byl obviněn z rasismu a diskriminace, tak radši nic. No holky a která si mě, věčného mladíka po tomhle komentáři troufne poslat do hrobu ? (04.03.2008)

A 1000X omletá fráze, že člověk je tak starý, jak se cítí.. Ráno jsem při cestě do práce stařec. Když je volno a venku hezky, tak jsem puberták. Děkuji, že žiju tady a ženský nemusí chodit zahalený. Když píšu a vymýšlím si tak jsem dítě. Po tréninku ve fitku se cítím lehce, jako mladík. Jsem všechno jen né dospělý. To chce po mě okolí abych se choval "vážně a dospěle" a řešil každodenní stejný sračky, vždyť času na hraní jsem měl dost... Ale já si chci hrát dál.. Nebaví mě se tvářit důležitě a rozumně. Film Vrat se do hrobu to vystihuje dost přesně, smetí ven děti do školky a drtivá síla stereotypu. Udělala jsi něco jen tak? Třeba vylezla na strom? .. V 20. dobrej nápad, ve 30. už se cítíme pohoršeni a není to vhodné, ach ano o nikoli vhodné.. Já seru na to, že to není cool a klidně na ten strom, když nebude moc vysokej vylezu a nemusím být hned nalitej..Protože chci a hned se budu cítit, jako uličník. Dospělost a vážnost si schovám až mi nic jinýho nezbyde... (18.09.2017)

Jeden z filmů, který padl za oběť převratné době, kdy nebylo právě moc času sledovat filmy, ale převládala o to větší chuť je točit... Neprávem polozapomenutá komedie, která svou explozivitou, snahou hledat smysl, úžasnou hravostí, imaginací a kreativitou tvůrce, snahou přesvědčit diváky o tom, že točení filmu je hra, naplnila svých 96 minut skutečně třeskutým obsahem. V české komedii dodnes nepřekonané hlášky, roztomile ,,sklepácký" Milan Šteindler, dosud nezkažený možnostmi filmového průmyslu (viz Perníková věž a jeho pozdější filmy)... První filmový popřevratový kult! Hodně podobný osud čekal třeba i podobně fenomenální Pějme píseň dohola... (30.04.2007)