Obsahy(1)
Na pomezí principů detektivek, thrillerů a dobrodružných filmů se zahalen do mysteriózní atmosféry odvíjí metaforický snímek, který předkládá množství symbolistních a tematicky bohatých scén, přičemž nechává plnou volnost v interpretaci divákům. Apatický městský detektiv uvízne po jednom případu v lese daleko od civilizace, a zaplete se do tamního konfliktu o prapodivný strom rostoucí uprostřed louky. Ten na jedné straně umanutě chrání mladý poustevník, zatímco botanička přebývající v odlehlém domě se domnívá, že strom je původcem otravy půdy, která likviduje ostatní stromy v lese. Třetí stranou sporu je skupina výstředních lesníků, kteří mají se stromem vlastní plány. (Eiga-sai)
(více)Recenze (15)
Tak to jsem trochu nepobral. Kurosawa evidentne ma cit pro temnou atmosferu a film misty vypada opravdu nadherne, ale o cem to sakra bylo? Pribeh (?), tocici se okolo stromu pojmenovaneho Charisma a jeho vlivu na okolni les, postrada jakekoli vysvetleni. Vetsina postav jedna naprosto neocekavane a nelogicky, obcas se objevi nekdo uplne novy, obcas pro zmenu nekdo zemre. Kurosawuv dvorni herec Kôji Yakusho je sice skvelej a prostredi lesa ja vyborne zlovestne, ale jinak je Karisuma totalne o nicem. Jeden bodik navic pridavam za, vpodstate botanicky, namet :). ()
Ano, film je nelogický, divný, bez příběhu, zároveň si však myslím, že to je jeho myšlenka, hledání odpovědí na věčná témata jaký má život vlastně smysl a na jakých principech funguje. Proč by měl mít život jedince menší hodnotu než život společnosti? Za klad pokládám fakt, že film k vytvoření „mystické“ atmosféry nepotřebuje žádných nadpřirozených jevů, ale vystačí si jen s vyšinutými postavami (zejména „nezúčastněná“ hlavní postava mi přišla velice zajímavá) ()
No jo, nemůžu pochopit všechno. Ale alespoň něco má ten fillm úplně pro každého: přehlídku figurek. Hlavního hrdinu, který je moc fajn, ani nemrkne a pokusí se vystřelit vám mozek z hlavy, bandu trochu divných lesníků, pak toho pošuka, jehož smysl života spočívá v opatrování stromu a hlavně naprosto švihlou botaničku, která s oblibou přepadává lidi s rýčem v ruce. Základní myšlenku chápu, konec taky, ale to okolo ... šlo tak nějak ...okolo. ()
Těžce metaforický snímek zabývající se rolí či vztahem individuality a společnosti. Konkrétněji asi spíš společenského řádu. Spoilery? Těžko říct, ale here we go. Osobně bych se přiklonil k interpretaci, toho že les je japonská společnost. Onen ústřední strom je západní svět, resp. jeho vliv či ideologie, která měla (má) bezpochyby na poválečné Japonsko naprosto zásadní vliv. Poté co je strom zničen bioložkou hlavní hrdina si najde jiný předmět zájmu. A to prastarý strom, který reprezentuje japonské impérium a jeho historii. Snaží se ho oživit, uvědomí si že tudy cesta také nevede a tak jej kompletně zničí. Začne však rašit nový výhonek, který reprezentuje nový společenský řád. Aby měl vůbec šanci vzniknout oba dva stromy (řády) místo původní snahy o koexistenci (či nějakou... evoluční syntézu...) musely být zničeny a společnost tak začíná od nuly v jejich troskách, viz. závěrečná scéna. A nebo také ne. Každopádně tradičně povedená atmosféra a kvalitní obsazení. Těch metafor bylo však trochu příliš, mám raději když Kiyoshi Kurosawa stojí aspoň jednou nohou na zemi. ()
[Eigasai 2009] Nehledejte děj u filmu, který je jednou velkou metaforou na otázku, kterou Kiyoshi Kurosawa nastínil na začátku, o kterém by se možná dalo říct, že byl zakotvený v realitě. Někdo si bohužel ani neuvědomil, že to jsou metafory, a tomu také odpovídá zmatenost a hodnocení filmu. Problém s hodnocením je v tom, že si každý může metafory interpretovat úplně jinak. Dost scén jsem moc nepobral a potřeboval bych film zhlédnout ještě jednou, ale Charisma na mě velmi zapůsobil. ()
Reklama