Karisuma

Ano, film je nelogický, divný, bez příběhu, zároveň si však myslím, že to je jeho myšlenka, hledání odpovědí na věčná témata jaký má život vlastně smysl a na jakých principech funguje. Proč by měl mít život jedince menší hodnotu než život společnosti? Za klad pokládám fakt, že film k vytvoření „mystické“ atmosféry nepotřebuje žádných nadpřirozených jevů, ale vystačí si jen s vyšinutými postavami (zejména „nezúčastněná“ hlavní postava mi přišla velice zajímavá) (25.01.2009)

No jo, nemůžu pochopit všechno. Ale alespoň něco má ten fillm úplně pro každého: přehlídku figurek. Hlavního hrdinu, který je moc fajn, ani nemrkne a pokusí se vystřelit vám mozek z hlavy, bandu trochu divných lesníků, pak toho pošuka, jehož smysl života spočívá v opatrování stromu a hlavně naprosto švihlou botaničku, která s oblibou přepadává lidi s rýčem v ruce. Základní myšlenku chápu, konec taky, ale to okolo ... šlo tak nějak ...okolo. (29.01.2009)

Tak to jsem trochu nepobral. Kurosawa evidentne ma cit pro temnou atmosferu a film misty vypada opravdu nadherne, ale o cem to sakra bylo? Pribeh (?), tocici se okolo stromu pojmenovaneho Charisma a jeho vlivu na okolni les, postrada jakekoli vysvetleni. Vetsina postav jedna naprosto neocekavane a nelogicky, obcas se objevi nekdo uplne novy, obcas pro zmenu nekdo zemre. Kurosawuv dvorni herec Kôji Yakusho je sice skvelej a prostredi lesa ja vyborne zlovestne, ale jinak je Karisuma totalne o nicem. Jeden bodik navic pridavam za, vpodstate botanicky, namet :). (02.12.2004)

V rámci Kiyoshi Kurosawy v zásadě konformní, dobře stravitelný kousek. Symbolika je originální (jak je pro autora typické) a srozumitelná (méně typické), jen u některých momentů v poslední ca čtvrtině jsem poněkud tápal. Výborně na mě fungovala i vizuální stránka, silnou devizou je také skvěle absurdní humor. Jeden z filmů, které není od věci vidět opakovaně. (26.01.2009)

[Eigasai 2009] Nehledejte děj u filmu, který je jednou velkou metaforou na otázku, kterou Kiyoshi Kurosawa nastínil na začátku, o kterém by se možná dalo říct, že byl zakotvený v realitě. Někdo si bohužel ani neuvědomil, že to jsou metafory, a tomu také odpovídá zmatenost a hodnocení filmu. Problém s hodnocením je v tom, že si každý může metafory interpretovat úplně jinak. Dost scén jsem moc nepobral a potřeboval bych film zhlédnout ještě jednou, ale Charisma na mě velmi zapůsobil. (26.01.2009)