Pan Vok odchází

Nebylo velkým štěstím měnit přestavitele hlavní postavy. Miloš Kopecký vtiskl Vokovi svou pečeť příliš okatě, ústřední postava byla alfou a omegou, proto opravdu nedobrou volbu dostal film už do vínku. Myslím, že režisér si toho byl dobře vědom a snažil se posunout ztvárnění Voka do pozice stárnoucího, skepsí nahlodaného leč životem zmoudřelého šlechtice, srdcem chrabrého a duchem bodrého. Melancholie se podařila, humor už méně. Škoda. (03.11.2008)

Stáří změnilo pana Voka tak že byste v něm Kopeckého ani nepoznali... Jiná poetika než 1. Díl... Mořská panna Monika Hálová.. Kateřina z Ludanic (Drahokoupilová) se vdala za Petra Voka (Růžek), kterému v té době bylo 41  let v době kdy jí bylo mezi 14-15 lety. Marii Drahokoupilové bylo v době kdy ji hrála 38.a Martinu Růžkovi 61.Co film nezachytil byla její duševní nemoc která se projevila krátce po svatbě a Kateřina, ač téměř o 30 let mladší, umírá v 35 letech,10 let před smrtí Petra Voka. (11.01.2020)

První film (Svatby pana Voka) mě nenadchl, ale v kinech měl úspěch, proto se po devíti letech tvůrci odhodlali natočit pokračování. To bylo bohužel ještě slabší. Miloše Kopeckého nahradil v hlavní roli Martin Růžek a do role milovníka se hodil ještě méně. Navíc celý film působí dost smutně a melancholicky, stejně jako hlavní postava – stárnoucí milovník. Film tehdy propadl i v kinech. Diváci pana Voka nechali odejít do zapomnění, stejně jako jej nechám jít já a na cestu mu udělím slabé dvě hvězdy. (11.07.2024)

Rozpačité (z deseti vtípků fungovaly dva), nudné (už hodně dlouho se mi nestalo, aby mi 80 minut připadalo jako tři hodiny) a… už jsem říkal rozpačité? Tak přesně takový je tento film. Řekl bych, že ví, co chce říct, jde to i vidět, že mu o "něco" šlo, ale ve výsledku to jde hodně špatně poznat. Celý tento film je opravdu nuda, kterou jsem protrpěl a jen díky Ivě Janžurové a pár fórkům (kříž na kolečkách) dám mírné hodnocení. Jinak to je ale bída. A aby toho ještě nebylo málo, nevím, co je větší fór. Fakt, že Prima tento film vysílala na počest narozenin Ivy Janžurové (já paní Ivu obdivuju, ale v tomto filmu má sotva deset minut, myslím, že mohli zařadit nějaký jiný a především lepší film) anebo fakt, že ta samá televize to díky reklamám natáhla na rovné dvě hodiny. 40 %. (23.05.2011)

Jako dítě jsem ho měl rád právě pro tu melancholičnost. I když i tenhle film je na tom s historickou věrností hodně bledě. Natočit příběh o "odcházení" stárnoucího velmože je sice fajn, ale to si Karel Steklý musel vybrat právě Petra Voka z Rožmberka? Muže, který byl vším jiným než jen rezignovaným starcem? Člověkem, který do poslední chvilky svého života velmi aktivně ovlivňoval politiku celé střední Evropy? Mužem, který vybudoval nejdokonalejší zpravodajskou síť široko daleko? Velmožem, na jehož dvoře se setkávali a vedli neformální jednání diplomaté z celé Evropy? Jestli tím pan režisér vážně neco dokázal, pak svojí naprostou ignoranci. Tohle je námět na historické drama par excellence a ne na rozmarnou komedii. Samozřejmě můžete natočit třeba komedii o Janu Husovi v němž bude vymetat jednu ložnici za druhou, vylíčit J.A.Komenského jako zhýralého opilce, nebo naopak předvést Jana Lucemburského jako vášnivého asketického kazatele uchvacujícího svým kázáním davy městské chudiny... To všechno můžete a bude to ve svém poměru k historické pravdě zhruba stejně pravdivé jako "Odcházející" "Pan Vok". Naskýtá se pouze otázka: "Proč?" K čemu tahle historická fikce? Proč někdo tak hrubě znásilňuje reálie o jedné konkrétní historické postavě? Protože je to zábavné? (IMHO moc není) Protože tím chce něco podstatného sdělit? (Hm, a to nešlo vybrat si někoho vhodnějšího?) Protože natočit další taškařici na už jednou provařené téma se přímo nabízelo? (Bingo, takhle to "asi" bylo) Svaté právo filmařů neříkat pravdu se tak najednou scvrkává v pouhou pohodlnost a honbu za předem jistým úspěchem... (08.10.2006)