Siréna

Vrchol českého levicového filmu a jedno z vrcholných děl krátkého období "svobodné" znárodněné kinematografie. Hlavní devizou působivého snímku je podmanivé vizuální ztvárnění dělnického prostředí a hlavně závratných hald a výkon Marie Vášové, která ve své době svým civilním a prožitým výkonem působí jako zjevení, jediný, kdo se jí dokáže vyrovnat je paradoxně dětská představitelka její dcerky. Zajímavé je i pojetí dělníků ne jako plakátových hrdinů, ale jako živočišních a někdy i psychicky nevyvážených lidí, které beznadějné podmínky vedou k pudovému jednání, které je zachyceno až naturalistickým způsobem (davová scéna útoku na zámeček uhlobarona by asi po únoru neprošla, stejně jako postava manžela hlavní hrdinky). Zkrátka ojedinělé dílo, které vůbec nezestárlo do té míry, jak by se vzhledem k tématu dalo očekávat. (01.08.2010)

Na filmu není v žádném případě patrný nástup komunistických padesátých let. Pokud bychom k němu hledali pandán, vybaví se Čapkova PRVNÍ PARTA. Fakt, že dělnické vrstvy doby, kterou Majerová (1882-1967) popisuje a již v dětství sama zažila, strádaly způsobem, který je dnes nepředstavitelný, doložili ve své době lidé jako Albín Bráf (1853-1912) či Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937). Dílo vyniká uměřeností, věcností, střízlivostí, schopností sdělit své poselství způsobem, který byl srozumitelný nejen v československé společnosti. Pro mezinárodní srovnání doporučuji také zfilmované romány Emila Zoly (GERMINAL) či STALO SE V TURÍNĚ (v hlavní úloze v prvém případě mj. Gerard Depardieu, v druhém Marcello Mastroianni). V tomto případě jde o Steklého mistrovské dílo. (29.08.2010)

Sice celkem obstojný příběh a neurážlivá režie, která dokáže vykouzlit tři čtyři zajímavé scény, ale tím to hasne. Herci jsou křečovití jak žaludek po šlichtě z fazolí a většina dialogů trhá uši ve stylu dynamitu v hornickým dole, takže emoce působí strojově až směšně. A ta melodramatická hudba leze krkem už od první scény. Komunistické umění level Siréna - to nechceš. (26.09.2018)

Celý film se dá kladně ohodnotit pouze díky výkonu Marie Vášové. Bez této herečky by nemělo smysl se na to koukat a zůstala by pouze prázdná dělnická agitka, Vášová tomuto dílku však přidala další koukatelný rozměr. Je pravda, že do řad dělníků bylo opravdu stříleno, opravdu se bouřili a stávkovali, o to více to však posloužilo novému režimu, který se o rok později dostal k moci.. (17.01.2012)

"Jen řvi, nás neumlčíš!" To byl slavný výrok tohoto neméně slavného filmu, vynesený ústy Marie Vášové na konci filmu. Významný film tehdy už znárodněné kinematografie, spolu s tragickými osudy Hudcovi hutnické rodiny na Kladensku v roce 1889, jedna za stávky a později za dělnických bouří které jsou krvavě potlačeny. Marie Vášová (Hudcová), opět ve vynikající roli a opět v tragické! Jen si vzpomeňme na její psychologickou roli Zdeny Doležalové filmu Svědomí, nebo paní Nedvědovou z Němé barikády či později paní Ryšánkovou v mimořádném díle Vyšší princip. Velmi působiví film, plný napětí, bídy a hladu a troufám si říct i jeden z nejlepších režisérových pokynů, ovšem když nepočítám Švejka.. Nikdy nezapomenu na scénu nenávisti, v podobě malého impulzu, a posléze v rozbíjení všeho možného v Bacherově (Bedřich Karen) vile hutnickými dělníky. Navíc film získal i cenu za filmovou hudbu (která byla skutečně impozantní a přesně a v určitých místech filmu vystihla děj) na VIII. MFF v Benátkách. Film který by měli určitě častěji zařazovat do svého vysílacího programového schématu. Za 4* rád bych se nato podíval někdy znovu. (05.02.2007)