Siréna

Ač má film na krku bratru dobrých šest křížků, jeho děj je neskutečně aktuální i v dnešní době. Kapitalistické vykořisťování chudého proletariátu je nesmrtelné téma, bohužel. Komunistická propaganda není ve snímku příliš patrná, pár kolektivizačních vět ve scénáři bezproblému zaniknou, jediné k čemu je možné míti výhrady, je zobrazení patricijského stavu, ten je divákovi podán co možná nejodpudivěji. Dělníci nikdy neměli lehký život, navíc si musíme říct, že tehdy neexistovala nemocenská, důchody, odstupné či podpora. Zranění znamenalo ztrátu zaměstnání, což znamenalo faktické finanční zničení rodiny. Moderní sociální výdobytky máme právě jenom díky těmto statečným lidem, kteří za svou věc neváhali položit i to nejcenější co jsme od boha dostali, vlastní život. Avšak nejsmutnější věcí zůstává, že dnešní mocipáni se snaží o co největší omezení těchto sociálních práv, horníci mají odcházet do důchodu jako ostatní dělný lid (hranice se samozřejmě posouvá jak jen to jde), byť se v drtivé většině, normálního důchodového věku vůbec nedožijí. (05.10.2009)

"Jen řvi, nás neumlčíš!" To byl slavný výrok tohoto neméně slavného filmu, vynesený ústy Marie Vášové na konci filmu. Významný film tehdy už znárodněné kinematografie, spolu s tragickými osudy Hudcovi hutnické rodiny na Kladensku v roce 1889, jedna za stávky a později za dělnických bouří které jsou krvavě potlačeny. Marie Vášová (Hudcová), opět ve vynikající roli a opět v tragické! Jen si vzpomeňme na její psychologickou roli Zdeny Doležalové filmu Svědomí, nebo paní Nedvědovou z Němé barikády či později paní Ryšánkovou v mimořádném díle Vyšší princip. Velmi působiví film, plný napětí, bídy a hladu a troufám si říct i jeden z nejlepších režisérových pokynů, ovšem když nepočítám Švejka.. Nikdy nezapomenu na scénu nenávisti, v podobě malého impulzu, a posléze v rozbíjení všeho možného v Bacherově (Bedřich Karen) vile hutnickými dělníky. Navíc film získal i cenu za filmovou hudbu (která byla skutečně impozantní a přesně a v určitých místech filmu vystihla děj) na VIII. MFF v Benátkách. Film který by měli určitě častěji zařazovat do svého vysílacího programového schématu. Za 4* rád bych se nato podíval někdy znovu. (05.02.2007)

Siréna není žádným prvoplánovým budovatelským filmem, jak by se to mohlo zdát, ať už dle samotného tématu či jména knižní autorky a režiséra, ale především příběhem o lidech. Přinášejí pohled do historie dělnického hnutí koncem 19. století bez výraznějšího ideologického zabarvení či budovatelského pátosu a dost možná jde o nejlepší kousek z režijní filmografie Karla Steklého vůbec, vzniklý ve vhodnou chvíli ještě před únorem '48. Stejně jako v případě o rok staršího snímku Varúj! (na kterém se Karel Steklý rovněž podílel jako scenárista) je už ze samostatného prostředí vizuálně cítit rozdíl mezi chudým lidem a představitele vrchnosti. Film zobrazuje kapitolu z historie realisticky, kombinuje reální události s rodinným dramatem, kde je ale hlavním problémem spíš bída a ze strany taviče Hudce v podání Ladislava Boháče i alkoholismus. Velkolepá událost protestního pochodu, resp. následního potlačení revoluce se stává spíš záležitostí způsobící pro rodinu hned dvounásobní tragedii v rodině Hudcových. Coby zcela netypická linka ně zaujala především postava malé dcerky Emči, jež se nevědomky (nejdříve v rámci "hry" se svým kamarádem) stává poslem protistátních letáků a pak i součástí a nečekanou obětí drsné revoluce. Po umělecké stránce jde rovněž o skvěle provedený film i díky hereckým výkonům a zajímavé kameře, oceněný v zahraničí zcela právem. (85%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (02.04.2018)

Skvěle přeambicioznělý pokus Steklého zkombinovat budovatelskou naivitu s historickým traumatem. Scénická revoluční návodnost a ruská montážní škola se zde potkává s rekonstrukcí střelby do dělníků a popisu jejich útrap natáčené ve skutečných prostorách Kladenských dolů i jejich okolí. Z estetického pohledu tak vznikl zajímavý paradox, kdy film po vzoru socrealismu a obdivu k průmyslu a zemědělské kultivaci přírody vytváří dramatické velkolepé obrazy, v nichž jsou vysoké kouřící komíny, začouzené zdi a sošní havíři vykresleni s obdivem k jejich síle a monumentálnosti, nicméně zároveň, na rozdíl od pravidel sociálního realismu, vše z toho působí hrozivě, protože nic z toho ještě nepatří dělnému lidu. Důl, výsypka i fabrika působí akorát jako centra ponížení a nebezpečí pro pracující. A přesto ten film nedokáže nebýt oněmi prostory správně svazácky fascinován. (24.03.2022)

ČÁST SPOILERŮ Ačkoliv film nepatří do kategorie "natřeno na červeno" jako jiné skvosty, přesto je sledování utrpením. Já prostě nesnáším ty filmy, kde se nebohý prostý lid vzedme a táhne na vrchnost v davu s halasnými hesly na rtech a pravdou v podpaží. Celé to ještě umocněme nespravedlností, kdy je zatčen člověk, co se neúčastní, smrtí děvčátka, které jen chvíli před svým postřelením vyprskává bujarým smíchem ( to když vidí jak se rozbíjí drahé věci) a máme drámo jak vyšité. Ale když na ně po právu přijde armáda, to jsou krotcí jak králíci v kotcích. Nemám rád Majerovou a filmová adaptace mě nezklamala. 25% (13.09.2010)